Já a cykloturistika

Vždy jsem ráda jezdila na kole, rychle, často jsem zkoušela jezdit bez držení  řidítek a velmi často jsem si natloukla. Naštěstí jsem vždy jen měla odřeniny a modřiny. Někdy jsem málem narazila do stojících aut, ale asi při mně stálo sto andělíčků, já zavřela oči a nějak jsem se vyhnula. Maminka vždy říkala, že je ráda, že nejezdím na motorce.

Jednou v létě přijela sestřenice se svým manželem do Jindřichova Hradce a těšili se na projížďky na kole. Jeden den měli namířeno na zámek Červená Lhota, je to asi 17 kilometrů od Hradce. Já jsem tehdy měla prázdniny, bylo mi asi 17 a neměla jsem do čeho píchnout. A tak mne vzali s sebou. To byla jízda. Sice jsem měla horské kolo, ale ne terénní. A mí průvodci vybrali cestu lesy, někdy jsme jeli úplně mimo stezky - hrůza - pařezy, výmolky.

A k tomu bylo vedro – na zdechnutí. Do hodiny a půl jsme dojeli k zámku. Byla jsem totálně vyšťavená, jazyk na bradě, pot všude. A juchů – na prohlídku. Jenže, chytráci, zapomněli zámky na kola. Pro mne to byla ale spása. Nabídla jsem se, že u kol počkám, ať jdou na prohlídku sami. Sedla jsem si do parku a tupě civěla na lodičky. Až jsem usnula. Po poledni se vrátili a my jsme šli společně do blízké restaurace na knedlo vepřo. Zámek je zrenovovaný, vypíná se na skalnatém ostrově. Často se zde konají svatby a je to velmi romantické.

Nazpátek se mi jelo výborně, s plným bříškem jsem byla spokojená. Doma jsem zjistila, že jsem někde cestou u pařezů ztratila kšiltovku. Byla to má jediná značková, proplakala jsem kvůli tomu den. Nakonec mi  taťka koupil novou.

Vícekrát jsem už se svými průvodci nikam nejela a raději proháněla své kolo po Hradci.

Doporučuji Vám navštívit zámek Červená Lhota, je nádherný.