Já a diety

Jako dítě jsem byla hrozně hubená. Dodnes mamka vzpomíná, jak se styděla se mnou jít k doktorovi, že jsem měla nohy a ruce jak tyčky a břicho propadlé. Dokonce se mi děti smály a já nejednou brečela a na tělocviku jsem se odmítala svlékat, aby mne nikdo neviděl a opět se mi nesmál. Můj tatínek je odjakživa velice štíhlý a tak mi všichni říkali, že mám štíhlost po něm, protože jsem mu i hodně podobná a že v budoucnu jistě nebudu mít problémy s kily navíc jako moje maminka.

Když mi bylo třináct let, začala jsem dospívat a nějaké to kilo jsem přibrala a vypadala jsem normálně. V patnácti letech jsem při výšce 162 cm vážila nějakých 53 kilo, což bylo normální. Kluci o mě měli zájem a i maminka říkala, jakou mám pěknou postavu a jak mi to sluší, ale já si pořád připadala tlustá a styděla jsem se nosit upnuté oblečení a v létě jsem se styděla v plavkách. A tak jsem hodně cvičila, běhala a jezdila na kole a přestože jsem velice málo jedla, váha se skoro nehnula.

Pak, když jsem se jednou viděla ve výloze obchodu, řekla jsem si, že vlastně nejsem vůbec tlustá a přestala jsem se mou váhou zabývat. Přesto jsem dál sportovala a začala jsem chodit na aerobic, abych si váhu udržela. Když jsem poznala mého manžela, postupně jsem přestala cvičit, protože po roce jsem se k němu nastěhovala a už nebylo tolik času. Taky jsem začala vařit a jedla jsem i večer, což jsem dříve nedělala. Každý měsíc jsem přibrala zhruba dvě kila. Tenkrát jsem si to nějak neuvědomovala a když mi byly kalhoty malé, šla jsem si prostě koupit nové.

Dostala jsem se až na 68 kg. Měla jsem větší zadek a oplácanější stehna, ale břicho jsem měla kupodivu pořád štíhlé a ještě to zkrátka nebylo tak hrozné. Pak přišlo těhotenství a já začala přibývat. Na břiše se mi udělaly nepěkné strie a já si řekla, že po porodu zhubnu zpět na váhu, kterou jsem měla jako náctiletá a to na 53 kg. Během těhotenství, ač jsem nějak moc nejedla a denně jsem chodila na dlouhé procházky, jsem přibrala 15 kg. Po propuštění z porodnice jsem vážila 77 kg a dlouho nemohla nic shodit.

Byla jsem z toho vážně nešťastná, ale s miminkem jsem na cvičení neměla čas a žádná dieta moc nezabírala. Jak synek rostl, měla jsem trošku více času a začala přes den cvičit. Taky jsem dvakrát do týdne, když je manžel večer doma, začala chodit na aerobic a začala jsem pít jen neslazený ovocný čaj. Dostala jsem se na váhu 70 kg a níž už to moc nejde. To bych snad nesměla nic sníst. Jak si dám párkrát za sebou větší oběd, už mám dvě kila navíc. Pochopila jsem, že na 53 kg se už nejspíš nedostanu, protože to bych musela minimálně jíst a ještě více cvičit a na to nemám bohužel čas.

Ale i když se tomu sama divím, jsem s mými kily navíc celkem spokojená. Mám velikost čtyřicet a i v této velikosti se dá sehnat pěkné oblečení. A tak mi bude stačit, když se udržím na mé váze. Nakonec bohužel nejsem po tatínkovi, ale po mamince, která má také od mládí nějaké to kilo navíc a dělá vše proto, aby si udržela svou váhu. Dříve jsem se tím hodně trápila, ale dnes už ne. Jsou i horší věci. Dodnes s maminkou vzpomínáme, jak jsem byla jako malá hubená a jak se mi každý smál. Když se dívám na fotky, sama tomu nemůžu uvěřit.