Paměť je složitý mechanismus, díky kterému naše tělo dokáže uchovávat informace a v případě potřeby je vyvolat. Jeho sídlem je mozek, kde vzájemným propojením neuronů (mozkových buněk) vznikají dráhy, které mají schopnost uložit informaci.

Jak systém paměti funguje?

Během procesu vštěpování se informace do mozku uloží, určitou dobu se zde uchová a následně se mozek rozhodne, zda je či není důležitá. Pokud není, dojde k jejímu vymazání z paměťového systému a informaci zapomeneme. Shledá-li však náš mozek, že se jedná o podstatnou znalost, ponechá si ji a my ji můžeme procesem vybavování z mozku kdykoliv vyvolat a použít. Při procesu vštěpování je důležitá motivace, u vybavování okolností, které mají s danou informací souvislost. Například vůně nám může připomenout dávný zážitek z dětství a podobně. Paměť funguje jako propojený systém tří úrovní. Prvním je senzorická paměť. Uchovává informace přicházející ze smyslů a díky ní jsme schopni si například vychutnat požitek z poslouchání hudby či sledování krásné horské scenérie. Dalším typem paměti je krátkodobá. Ta na krátkou dobu uchová danou informaci a po použití ji zapomene. Používáme ji například při vytáčení telefonního čísla. Dlouhodobá paměť pak dokáže informaci uchovat (téměř) neomezeně dlouho. Je pro nás stěžejní při získávání znalostí. I ty je však třeba alespoň občas „použít“, jinak dojde v rámci úspory mozkové kapacity k jejich vymazání.

Poruchy paměti jsou pro člověka velkým problémem. Dobrou zprávou je fakt, že ji lze trénovat podobně jako svaly. Nepříjemnosti však nečiní jen omezení paměti, ale také její zvýšená činnost. Při ní je člověk neustále zahlcován množstvím nepodstatných informací. Představte si, že vyjdete na ulici a váš mozek vám okamžitě začne do paměti ukládat kolik vidíte aut, jakou mají barvu, pod jakým stromem procházíte... Lidský mozek ale není na takovou zátěž stavěný, proto musí jiné informace zapomenout, vy však nemůžete ovlivnit, které to budou. Samostatnou kapitolou je ztráta paměti, která přichází většinou v důsledku zranění nebo šoku. Mimo to existují specifické poruchy jako neschopnost zapamatovat si obličej, takže ani po letech společného soužití nepoznáte vlastní manželku.

Bez nadsázky můžeme říct, že paměť je to, co nás dělá právě námi. Díky prožitým zkušenostem ovlivňuje náš přístup k životu, vztahy, znalosti do značné míry předurčují směr našeho povolání. O svou dlouhodobou paměť bychom měli pečovat – četbou, luštěním křížovek a podobně, abychom si ji v co nejlepším stavu uchovali i ve stáří.