Ty náušnice i ten náramek mám stále. Ne, že bych měl k nim nějaké pouto, ale jsou tak zvláštní, že se nedají věnovat. Nejsou nějak cenné, jen mosaz a velké ulity šneků. Nevyznám se v tom, ale tipoval bych na mořské korýše. Takže, kdyby si tu krásu nasadila místní žena, asi by v nich budila větší pozornost, než by si přála.
Není to tak dávno, kdy ke mně do kanceláře vstoupila asi omylem nějaká cizinka (co by taky kdo hledal u požárního technika). Dali jsme se do řeči, neumím španělsky, ale Google pomohl. Byla Kubánka, tak jsem se jí pochlubil, že někde mám takový skvost, který pochází z její země.
Projevila zájem jej vidět.
Věděl jsem, kde tu bižuterii mám, občas ji předvádím dámským návštěvám, když mi dojde řeč a vím, že tohle zabere. Tak jsem náušnice i náramek během chvilky donesl.
Opatrně si náušnice i náramek nasadila, zašeptala: "Gracia," a odešla.
V první chvíli jsem si myslel, že se šla podívat, jen jak to vypadá na denním světle. Potom jsem si myslel, že je někde chyba v překladu, že mě špatně pochopila, že jsem jí tu bižuterii nechtěl dát.
Běhat za ní nemělo cenu. A tak jsem se v duchu s nimi rozloučil.
Druhý den jsem se na netu dočetl, že uragán Gustav, který si na Jamaice, Haity a Dominikánské republice vyžádal 85 lidských životů, sice na Kubě způsobil velké materiální ztráty a i nějaká zranění, ale nevzal si život ani jednoho člověka.
Za pár dní přišla drobná, malá bílá holčička. Beze slova mi na stůl položila náramek a náušnice od kubánské čarodějnice. Když jsem se jí ptal, kde je majitelka, odpověděla: „Entender,“ a odešla. Dodnes nechápu, jak našla moji kancelář ve druhém patře.
Vzal jsem náušnice i náramek. Ulity byly vybledlejší, jako by je bičovalo tisíce vichrů.
A mezi tím se zalesklo něco malého, stříbrného.
Prstýnek. Tak malý, že ho nasadím jen do půlky malíčku. Stříbrný filigrán a devět malých modrých achátů.
Stará, evropská práce.
Neprodám ho. Bude ležet u náušnic a náramku. Třeba jednou přijde zase nějaká paní …
mosnic - čtenář
ChytráŽena.cz