Kdysi jsem dostal zvláštní dar z bižuterie. Byl od paní, co jako architektka procestovala snad celý svět. A sbírala místní folklór. Kupoval jsem od ní pravidelně nějaké ty cetky, neb mě to zajímalo, ale bohužel neměl jsem tu možnost se na ta místa dostat. A díky tomu, že jsem pravidelně odebíral vzorky, věnovala mi pár náušnic s náramkem.  Objevila je na Kubě někde u místní čarodějnice, když radila Kubáncům, jak stavět nějakou budovu. Opravdu už ale nevím jakou.

Ty náušnice i ten náramek mám stále. Ne, že bych měl k nim nějaké pouto, ale jsou tak zvláštní, že se nedají věnovat. Nejsou nějak cenné, jen mosaz a velké ulity šneků. Nevyznám se v tom, ale tipoval bych na mořské korýše. Takže, kdyby si tu krásu nasadila místní žena, asi by v nich budila větší pozornost, než by si přála.

Není to tak dávno, kdy ke mně do kanceláře vstoupila asi omylem nějaká cizinka (co by taky kdo hledal u požárního technika). Dali jsme se do řeči, neumím španělsky, ale Google pomohl. Byla Kubánka, tak jsem se jí pochlubil, že někde mám takový skvost, který pochází z její země.
Projevila zájem jej vidět.

Věděl jsem, kde tu bižuterii mám, občas ji předvádím  dámským návštěvám, když mi dojde řeč a vím, že tohle zabere. Tak jsem náušnice i náramek  během chvilky donesl.

Opatrně si náušnice i náramek nasadila, zašeptala: "Gracia," a odešla.
V první chvíli jsem si myslel, že se šla podívat, jen jak to vypadá na denním světle. Potom jsem si myslel, že je někde chyba v překladu, že mě špatně pochopila, že jsem jí tu bižuterii nechtěl dát.

Běhat za ní nemělo cenu. A tak jsem se v duchu s nimi rozloučil.
Druhý den jsem se na netu dočetl, že uragán Gustav, který si na Jamaice, Haity a Dominikánské republice vyžádal 85 lidských životů, sice na Kubě způsobil velké materiální ztráty a i nějaká zranění, ale nevzal si život ani jednoho člověka.

Za pár dní přišla drobná, malá bílá holčička. Beze slova mi na stůl položila náramek a náušnice od kubánské čarodějnice. Když jsem se jí ptal, kde je majitelka, odpověděla: „Entender,“ a odešla. Dodnes nechápu, jak našla moji kancelář ve druhém patře.
Vzal jsem náušnice i náramek. Ulity byly vybledlejší, jako by je bičovalo tisíce vichrů.

A mezi tím se zalesklo něco malého, stříbrného.
Prstýnek. Tak malý, že ho nasadím jen do půlky malíčku. Stříbrný filigrán a devět malých modrých achátů.
Stará, evropská práce.
Neprodám ho. Bude ležet u náušnic a náramku. Třeba jednou přijde zase nějaká paní …