O zubařích a jejich zákrocích na mém chrupu bych mohla napsat nejen poutavý
román, ale přímo ságu. Moje zuby, které právem nazývám cestovními, byly
ošetřovány nejen ve vlasti, ale i v různých evropských ordinacích na místech, kde jsem
byla na zájezdu nebo na dovolené. Posuďte sami.
Před lety jsme se s manželem a šestiletou dcerkou chystali k
moři. Rozbolel mě zub, doma mně ho pouze otevřeli, ale v Brně, odkud jsme
letěli, mně ho na pohotovosti vytrhli. Takto jsem strávila dovolenou v
Chorvatsku s čerstvě vytrženým zubem. Když jsem byla měsíc v Petrohradu,
uprostřed pobytu tam pro změnu zánět pod plombou znamenal vytržení dalšího zubu
na specializované klinice.
Byli tam moc hodní a šikovní lékaři, kolem "l ů
ž k a !" jsem měla tři. Brzy jsem pookřála a v pořádku se vrátila domů. Když
jsem měla další dítě, rovněž jsme se s ním vydali k moři, a to do Bulharska -
já s antibiotiky a otevřeným zubem, později do Chorvatska, kde jsem navštívila
zubní pohotovost na Korčule ze známých důvodů. Po
dalším trhání, doma, se rána nehojila. Zubař mě poslal ke kamarádovi, primáři
na ORL - po rentgenu, když zjistil, že nic "zubního" tam není. A měl
pravdu. Trpím, což má se zuby a ušima spojitost, záněty čelních a nosních
dutin. Pan primář ve mně našel skvělý objekt pro své profesní vyžití.
Na
punkcích jsem byla mockrát, ale od poslední uběhlo něco času, takže nad
výsledkem pan primář přímo jásal. Při další návštěvě, kdy mě čekalo zase
nepříjemné mučeníčko, nastoupil do ordinace houf budoucích sestřiček. Byly
se seznámit s různými pracovišti. Pan doktor se zeptal, zda souhlasím s
jejich přihlížením. Svolila jsem. Konečně za hvězdu! Co víc si přát v podzimku
života? V naprostém tichu se ozvalo mně již známé charakteristické křupnutí a
pak následovalo moje způsobné smrkání. Mně to ani nepřišlo, ale tváře několika
skorosestřiček se svou barvou velmi podobaly barvě pláště
pana primáře.
ChytráŽena.cz