Jak mi pomohla akupunktura

Začalo to asi ve dvanácti letech. Začala jsem trpět úpornými bolestmi hlavy, přímo migrénou, i když tato diagnóza se nepotvrdila. Bolesti byly takové, že mě někdy doslova nutily mlátit hlavou o zeď. A všechno to vygradovalo v roce, kdy jsem se chystala na přijímací zkoušky na gymnázium v deváté třídě.

Nějaký čas procházely moje bolesti bez povšimnutí. Vždyť je ještě mladá, to má ze sluníčka nebo moc četla, slýchala jsem pořád dokola. Když jsem se ale několikrát bolestí pozvracela, poslala mě moje obvodní lékařka do nemocnice. Tam si mě nechali celých 14 dní, aniž by na cokoli přišli. Postupně vyloučili nádor, epilepsii a další věci. Ale protože byl listopad a přijímací zkoušky se měly skládat už brzy, měla jsem i v nemocnici učebnice a pořád se učila. Šlo to i s bolestí hlavy, i když hůř. Dopadlo to tak, jak muselo. Dostala jsem nálepku simulanta, ale ze soucitu mi napsali ještě nějaké prášky proti bolesti. Nezabraly. Moje doktorka mi pak dala další, a další a pak řekla, že silnější se dávají už jen smrtelně nemocným lidem.

Přijímací zkoušky se blížily. Ne že bych neuměla, na základní škole mě ještě bavily všechny předměty a stíhala jsem i různé olympiády, ale minulý rok se na moji vysněnou školu hlásilo 120 žáků a brali asi 30. Hodně špatný poměr, který mě vůbec neuklidnil.

Pak jsme dostali tip na místního akupunkturistu. To je ten člověk, který vám do těla zabodává čínské jehličky. Za první konzultaci se platilo 1500,  za každou další 800 a většina z toho šla z mého ušetřeného kapesného, což jsem ještě dlouho poté nesla velmi těžce. První návštěvy navíc nebyly vůbec příjemné. Pro harmonizování těla se jehličky píchaly třeba do kloubu u palce na noze. Nepříjemně to škubalo. Po několika návštěvách přešel pan doktor jen na píchání do hlavy a uší, což mi už nevadilo. Důležité ale bylo, že to začalo zabírat. Po třetí návštěvě mě přestala bolet hlava každý den a po měsíci jsem na nějaké bolesti úplně zapomněla. Vydržela jsem ještě pár týdnů do přijímaček a pak jsem tam chodit přestala.

Zkoušky dopadly dobře a mě od té doby hlava sice trápí, ale o dost míň. Třikrát nebo čtyřikrát do měsíce mám tak silnou migrénu, že se s bolestí hlavy vzbudím ještě ráno a je mi celý den zle. A bolí mě oči, jak pořád sedím u počítače a pracuju, ale to mi nevadí. Tuhle malou bolest jsem se naučila už dávno ignorovat. Někdy to skončí tak, že píšu a píšu a najednou musím hledat kýbl, protože se mi z bolesti udělá špatně. Ale většinou se z toho vyspím. Ale nebýt akupunktury, troufnu si říct, že bych dneska asi byla někde na psychiatrii nebo podobném místě. Něco takového už bych nechtěla nikdy zažít.