Jak nepřijít k úrazu

K otáčení se v kuchyni bezesporu patří  častá práce s ostrými předměty – především s nožem. Znáte to: nakrájet maso, oškrábat mrkev, nasekat petržel... O úrazy tady není nouze. A ani naše rodina není výjimkou.

K prvnímu úrazu co se pamatuji přišel manžel uprostřed lesa při trampování. Nosí s sebou takový velký zálesácký nůž, za který by se nemuseli stydět ani v armádě. K přípravě gulášku na ohníčku věc naprosto nezbytná. Manžel tedy nasekal cibuli, nakrájel maso, posekal pár bylinek a všechno to hodil do kotlíku. K potoku se mu nechtělo, tak si nůž pěkně otřel do rukávu košile. Nejdřív z jedné strany, potom z druhé a nakonec chtěl otřít i zesílenou horní stranu. Nějak si ale nedal pozor a místo toho si zápěstí pěkně pořezal nabroušenou stranou. Nebylo to naštěstí nijak hluboké zranění a manžel jakožto zdravotní bratr odmítl návštěvu špitálu, takže jen chodil s obvazem na zápěstí.

Za druhou příhodu s nožem může opět manžel, i když trošičku jinak. Upekla jsem si pěkný domácí chlebík. Bohužel zůstal v troubě o trošičku déle než měl a byl díky tomu trochu tvrdý. Na krájení jsem si tedy vzala pěkně zubatý nůž a začala dělat malé krajíčky. V tu chvíli na mě manžel něco zakřičel... a já se řízla. Zubaté ostří mi zajelo pěkně hluboko do prstu a celé bříško zůstalo viset jen na malém kousku kůže. Zavřískla jsem a můj domácí zdravotník ihned dorazil. Mlela jsem něco o pohotovosti, ale on mě naštěstí neposlouchal. Vzal si několik náplastí a bříško pěkně natěsno přilepil tam, kde mělo správně být. Namítala jsem, že to pulzuje a bolí. Odvětil mi, že je to normální a ať dám pokoj, jestli o něj nechci přijít. Nebudu vás napínat, povedlo se. Za dva dny prst bolet přestal a po týdnu už skoro nebylo vidět, kde se to stalo. Ještěže toho svýho manžílka mám.

O poslední příhodu s nožem se nám postarala naše fenečka shi-tzu, která se na nás už dneska kouká z psího nebíčka. Grilovali jsme venku na zahradě a když jsme odpoledne uklízeli nádobí, chyběl nám jeden malý nůž. Nebyl nikde k nalezení. Docela průšvih, protože v té době byl Gábísek ještě batole a báli jsme se, aby ho někde nenašel. Záhada se vysvětlila až ve chvíli, kdy se naše chlupatinka přestala vyhřívat na slunci. Hádáte správně, nůž byl pod ní. Prostě si na něj lehla a spala. Dodnes nechápu proč.