Jak se správně jezdí na bobech

Asi před 25 lety, když byly naše tři děti malé, dostaly pod stromeček nové boby, a protože byly Vánoce jako vždy na blátě, čekali jsme všichni toužebně na sníh, kdy je vyzkoušíme. Konečně napadl. O víkendu jsme se i se známými a jejich dětmi vypravili na blízké hory vyzkoušet ty krásné nové boby. Děti byly nadšené a v autě div nezpívaly nadšením a plánovaly si, jak budou jezdit a hádaly se, kdo pojede první. Konečně jsme autem dojeli na parkoviště před malý hotýlek, vyskládali děti, boby a sáňky a šlapali k nedalekému kopci. Jako zázrakem tam nikdo nebyl. Snad proto se manžel rozhodl, že to musí jako první předvést právě on! Nedalo se odmlouvat a tak jsme všichni čekali, jak nám to předvede.

To tedy předvedl…párkrát se odstrčil a svištěl si to dolů. Asi v půlce kopce zjistil, že sviští nějak moc rychle a nekontrolovatelně proti mohutnému stromu pod kopcem. Nenapadlo ho nic lepšího, než se z bobu skulit a svištět dál po bundě, ale ouha…to šlo ještě líp! Prázdné boby předhonil a celkem úspěšně se vyhnul stromu, přeskočil velkou haldu sněhu a zmizel neznámo kam. Stáli jsme všichni na kopci a nevěděli, jestli se máme smát, nebo běžet dolů a hledat ho za tou haldou sněhu. A tak jsme jen stáli a čekali…a čekali. Byla to dlouhá chvíle. Konečně jsme ho zahlédli. Snažil se zdolat tu horu sněhu… a jako naschvál se v té liduprázdné krajině objevila skupinka mladých děvčat na běžkách, projížděly se smíchem okolo manžela, který se celý mokrý hrabal přes sníh z potoka!

Nikdo z　nás si totiž nevšiml, že tam dole je udělaná hráz ze sněhu okolo potoka. A to byl konec našeho výletu. Promáčený manžel musel z těch mokrých šatů, aby nedostal zápal plic. Jelo se domů, děti se nesvezly, jediný, kdo si zajezdil, byl manžel, který si užil ještě chvilku všeobecného veselí, když se u auta před hotýlkem svlíkal do slipů. Myslím, že ta skupinka Němců, kteří ho tam pozorovali, se dost pobavila. Horší to bylo s dětmi, ty jsem chlácholila ještě hodně dlouho. Dnes už mají svoje děti a vzpomínají na to se smíchem a ne jako tenkrát…s pláčem. Ještě musím dodat, že díky tomu rychlému striptýzu u auta a odjezdu domů z toho nebyla ani rýma.