Víte, co považuji za nejlepší způsob, jak si přivodit zklamání, nejlepší způsob, jak se cítit neschopná, prostě nejlepší způsob, jak si pořádně natlouct nos? Pokud o to stojíte, doporučuji vám považovat věci kolem sebe za jisté.
Je dobré věřit si, že dokážete být nejlepší pracovnicí a nebrat ohled na to, že váš šéf nesnáší zelenou, zatímco zelená je vaše oblíbená barva a vy ji tudíž nosíte téměř každý den. Nic na tom nezmění fakt, že o tomto šéfově „defektu“ nemáte tušení.
Je dobré považovat svého manžela za inventář, který už prostě patří do vašeho života, bez ohledu na to, že on po večerech sní o nové kolegyni. Co na tom, že o jeho snech nemáte tušení.
Je dobré považovat za samozřejmost, že se můžete věnovat všem koníčkům, které máte ráda, i když jste nastoupila do nového zaměstnání. To, že chodíte domů mnohem později, než jste čekala, vám přeci vůbec nevadí, vždyť den se dá o pár hodin prodloužit. Nebo ne?
Doporučuji vám, být si jistá tím, že v létě pojedete na úžasnou dovolenou. To, že vám v prvních chladných dnech nového roku bouchne kotel a vy musíte vybrakovat své úspory, na tom jistě nic nezmění.
Já netrpím nedostatkem sebevědomí a dokonce ani nejsem pesimistka. Jen si uvědomuji, že ne všechno v životě mohu ovlivnit. Uvědomuji si, že většina toho, co se děje kolem mě, záleží i na druhých. A řekněte sami, jak často se setkáte s tím, že lidé kolem vás dělají to, co od nich čekáte, to, co vy považujete za správné? Jak je to s věcmi kolem vás? Všechno vždycky funguje jak má? Co třeba nemoci? Nikdy vás nepřekvapí? Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. A jaké to je, když se vaše plány, sny a naděje rozplynou?
Proto jsem se naučila nic nepovažovat za jistou věc. Ke všemu přistupuji s určitým vnitřním pocitem, který říká: „Když to klapne, tak …“. Prostě to jen necítím jako: „Až to klapne, tak …“. Neživím v sobě zbytečně plané naděje. Tenhle přístup nic neříká o tom, že bych snad nevěřila, že to můžu dokázat. Jistě, že můžu! Pokud to bude záležet jen na mně, tak to také dokážu. Pokud to bude záležet i na jiných okolnostech, raději se připravím na možnost, že všechno může být jinak.
Není ale takový život, který není pln nadějí a snů smutný? Kdo říká, že nesním? Sním skoro pořád a nejsou to žádné přízemní sny plné strachu z toho, že je něco nemožné. Moje sny jsou totiž plné nemožného. Vždyť jak jinak bych mohla dosáhnout toho, že se podívám do budoucnosti a třeba rovnou na jinou planetu?
Za to, na čem mi záleží, bojuji a nikdy to nepovažuji za samozřejmé. Životem procházím připravená, a nepříjemná překvapení mě pak tak lehce neskolí.
Autor:KatyRZ