Náš malý brouček byl už od narození velký jedlík. Mlíčka se dožadoval velice často. Také byl pěkně buclatý a všichni mi říkali, jak krásně papá, že v budoucnu s jídlem určitě nebudou problémy. Když mi moje maminka vyprávěla, jak jsme já i můj bratr nechtěli jíst a jak nás krmila na houpačce, při jízdě na odrážedle a při jiných činnostech, nechtěla jsem jí věřit.

Když náš malý dosáhl šesti měsíců, byl čas pomalu začít s příkrmy. Začali jsme kupovat dětskou stravu ve skleničkách a malému skutečně chutnalo, vždy všechno spapal. Chutnaly mu i přesnídávky a ovoce. Jídla se přímo dožadoval a okolí ho, jak jinak než chválilo, jak pěkně papá. S jídlem nebyly problémy zhruba do jeho jednoho roku.

To po ránu snědl jen pár kousků chleba, vypil trochu mléka a s obědy to byla také katastrofa, krmila jsem ho na různých místech a s různými hračkami v ruce. Když to viděla kamarádka, říká mi, abych ho posadila do židličky, dala mu mističku s jídlem a že jíst bude. Kamarádčina dcerka takto skutečně jedla a snědla skoro vše, co jí kamarádka dala, ale kdybych takto krmila našeho broučka, nejspíš by nejedl vůbec.

Po čase jsem už našla techniku, jak ho krmit. Musím ho zabavit hračkami, něčím zajímavým a při tom ho krmit. Někdy má období, kdy hodně jí a to se nají sám, ale toto období trvá tak tři dny a pak musím opět nastoupit já. Aby po ránu snědl kousek pečiva, tak musíme jezdit autem, vyprávět básničky, zpívat. Ovoce má tedy hrozně rád, takže to mu nakrájím na talířek a sám si ho spapá. S obědem je to horší, ale skoro vždycky ho spapá s pomocí hraček a všech možných věcí okolo. Svačinku spapá, protože po poledním spánku má vždy hlad. S večeřemi je to horší, to opět musím najít správné místo, kde bude jíst a dělat vše možné, abych ho zabavila a aby si nebyl vědom toho, že ho krmím. Je to opravdu těžké a já jen závidím kamarádce, která dá holčičku do židličky, před ni talířek nebo mističku, a ona se sama krásně napapá. My máme prostě nejedlíka, ale jakmile vidí čokoládku nebo něco sladkého, to by jedl hned. Samozřejmě, že občas nějakou dobrůtku dostane, ale jen po jídle, které jíst má.

Když jsme byli u tchyně, tak jen kroutila hlavou, že se s malým takhle piplám, že by mu buď dala jídlo ať jí, a když by nejedl, tak ať si prý trhne, že jednou hlad dostane. To mě hrozně naštvalo, protože kdybych tohle udělala, tak by malý měl za chvíli nejspíš porodní váhu. Teď už věřím mé mamince, když vypráví, že s námi to bylo také hrozné, že jsme také nechtěli jíst a když na to přišlo, krmila nás třeba i v houpačce.

Lipsas - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10