Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Zdeněk se bude v kuchyni Jana Kracíka cítit jako stážista. Přesto pro zvukomalebné slovo nepůjde daleko a nad přípravou skvělých francouzských chodů bude vzpomínat na tristní začátky české gastronomie, která si hrála na světovou. Propojte současnost se vzpomínkou na Ano, šéfe! a vyjde vám, jak to vypadalo v kuchyních před lety, a jak se vaří dnes.
Inspirujte se a bavte se! Tentokrát se bude vařit s Honzou Kracíkem, specialistou na francouzskou kuchyni. Proto šéfova rozcvička bude také ve francouzském stylu – salát Nicoise s tuňákem v pepřové krustě přesně tak, jak by měl vypadat.
Jak to ale bylo, šéfe? Zjišťovat to bude Honza Kracík, který umí pekelně dobrou francouzskou kuchyni. A jak podotýká šéf: „Když jsme u pekla, půjde o peníze…“ A hned míří do historie. Školí kuchaře, kterého navštívil v minulosti: „Na jednom jídle tady vyděláváte dvacet korun. A to není nic jiného než diletantství a ekonomická sebevražda. Navíc nechápu, jak můžete mít svíčkový tatarák levnější než ten lososový…“ Během své mise se snažil vysvětlit, že je třeba vymyslet menu, které bude finančně návratné. „Nemá cenu podnikat, když za to budete brát stejné peníze, jako když chodíte do práce.“A co se naučíme u Jana Kracíka? Autentickou francouzskou kuchyni. Jan vysvětluje: „Vařím proto, že mám rád Francii a mám rád dobré jídlo. Navíc se Francouzi nebojí do podnikání šlápnout a rádi si uvaří sami, čímž ušetří za personál. A na konci měsíce je to veselejší.“ Francouzská kuchyně je plná citu. Pro gastronomii. Což kdysi chybělo. Francouzská kuchyně stojí na vyzrálém a precizním kuchařském umění. Pojďme se to naučit. A pozor, francouzská kuchyně je složitá jen pro ty, kdo nemají rádi suroviny ani jídlo. Tahle kuchyně totiž potřebuje lásku.
Na archivních záběrech uvidíte, že Zdeňkovi bylo během natáčení občas i do zpěvu. Když ne do pláče... Co se ale bude podávat dnes? S Janem Kracíkem Zdeněk uvaří terinu z vepřového masa, klasiku francouzského venkova, vejce Meurette, a brzlík se smrži.
Šéf zavzpomíná na názvy, se kterými se v minulosti ve francouzských kuchyních setkával. „Ti lidé často šli po efektu, a ne po smyslu. Takže jsem se setkal s lanýžovou omáčkou bez lanýžů, ale také s horšími případy. Taky jsem občas býval dost vytočenej. Člověk nemá rád, když na lidech vidí, že tu práci nemají rádi, že jim je to jedno. Řemeslníky potřebuješ, ale nebylo jich moc. A majitelé mnohdy nevěděli, co mají v kuchyni za klauna.“ Šéf se shodne s Janem, že chyběla profesionalita. A provozovatelé restaurací dostanou pochvalu. Prý je to dnes v českých restauracích lepší než v zahraničí. Což je i proto, že hosté si zvykají na kvalitu a nehodlají snižovat laťku.
Zdeněk se přizná: „Když do mě vjel vztek, chvílemi jsem vůbec nevěděl, co říkám. Třeba vzpomínám, jak jsem o jednom kuchaři řekl, že je línej jako vandrák po obědě.“ A vy si to můžete připomenout také.
A největší bizarnost z natáčení v minulosti? „To si vzpomínám přesně. Byl jsem v kuchyni restaurace, která si hrála na francouzskou, a ti měli na zdi polici s polotovarem na omáčku Café de Paris. Jakože tajný recept, mysleli si, že vaří světově, ale nevěděli ani, že je to jen ochucené máslo, a s kávou to nemá nic společného. Prošel jsem peklem.“
Zdeněk se vrací v nejlepší formě, na vybavení kuchyní ani úroveň znalostí si navíc nebude moci stěžovat. V každém díle představí jednu přední restauraci a jejího šéfkuchaře. Během přípravy menu se společně s hostiteli vrátíme k výrazným a charakteristickým situacím z pořadu Ano, šéfe!, které mají přímou souvislost s tématem rozhovoru kuchařů a zvolenou národní kuchyní. A to nejen formou vyprávění, ale také konkrétních ukázek z pořadu.
Jejich prostřednictvím se divák dozví nejen „drby“ z natáčení, ale odhaleny budou také časté nešvary, které se objevují v českém pojetí předmětné národní kuchyně. Nebudou tedy chybět oblíbená „bulvární“ témata ani inspirace pro diváky.
