Jak u nás doma strašilo

Je to už celkem dávno, co jsme si s manželem pořizovali náš první byt. Byla to tehdy výhodná koupě. Jak by taky ne. V bytě bydlel jeden starší pán, který byl hrozný podivín. Sousedé ho vůbec neměli rádi. Byl to neskutečný bordelář, a to je možná slabý výraz.

Byt byl v hrozném stavu. Všechno bylo neskutečně špinavé a v původním, třicet let starém, stavu. Byt jsme s manželem dali vlastními silami do pořádku a nastěhovali se. Později jsme se doslechli, že ten pán nezemřel v nemocnici, ale doma, tedy v našem bytě! Snažila jsem se na to nemyslet, jenže někdy jsem si nemohla pomoct.

Jednoho večera byl manžel na noční, zrovna se blížila půlnoc – čas duchů. V televizi byl pořad s čarodějkou. Říkala jsem si, že duchové určitě neexistují, když jsem zrovna uslyšela nějakou ránu. Byla jsem strachy bez sebe a vydala se do kuchyně. V místnosti byla tma, všechny smysly jsem měla nastražené, čekala jsem, zda něco uslyším nebo uvidím. Pak mě napadlo, že původcem té rány vůbec nemusí být duch, ale třeba zloděj.

Šla jsem ještě rychle pro mobil do obýváku a pak zase do kuchyně. Po chvíli jsem se odvážila rozsvítit světlo. Nikde nikdo. Odešla jsem tedy zpátky do obýváku, k televizi a trochu se uklidnila. Nakonec jsem u televize usla. Ráno mě vzbudil partner, který se vrátil z noční. Hned jsem mu musela vyprávět, jak jsem se večer bála.

Partner je veselé povahy, takže ho můj duchařský příběh dost pobavil a ještě si ze mě dělal srandu: „Jo, určitě tady máme doma nějakého ducha, protože z ledničky záhadně zmizel včerejší guláš.“ V tu chvíli mi to vůbec nepřipadalo směšné, že si ze mě takhle utahuje, ale nakonec jsem se taky musela zasmát. „A všimni si, taky záhadně přes noc zmizela hromada špinavého nádobí,“ řekla jsem ještě partnerovi. Samozřejmě jsem si večer pochutnala na guláši já a i to nádobí jsem umyla já.

Dodnes ale nevím, co to bylo za ránu uprostřed noci a už to nikdy nezjistím. Od té doby už se ale nic podobného neopakovalo, takže kdo ví, třeba si šel soused nad námi o půlnoci do ledničky pro něco dobrého a zakopl, něco shodil na zem, a já jsem ten večer díky němu málem umřela strachy.