Jenský plán – výchova a vzdělávání

Jenský plán řadíme spolu s dalšími typy výchovy a vzdělávání (Waldorfská škola, Montessoriovská škola, Daltonská škola a Freinetovská škola) k tzv. alternativnímu školství, alternativním školám.
Alternativní školy jsou v zahraničí zcela běžným vzdělávacím systémem. V České republice došlo k jejich rozvoji a vůbec otevření až po roce 1989. I přes svou několikaletou a zavedenou tradici u nás v některých lidech vzbuzuje alternativní výuka pocity spíše negativní. Domněnky, že jinými způsoby než klasickým sezením v lavici, danými a striktně dodržovanými osnovami a podřízenosti žáků k učiteli, se nedá ničemu naučit, nemusí být zcela pravdivé a přesné.

Pojem „alternativní škola“ nebo „alternativní vzdělávání“ je mnohovýznamový a užívá se často jako synonymický ekvivalent k jiným pojmům, jako je volná škola, otevřená škola, nezávislá škola, netradiční škola, soukromá škola aj. Toto je jedna z mnoha definic, kterou nám literatura nabízí. Za sebe alternativní vzdělávání chápu jako odlišnou výchovu a formu učení než je obvyklé v „normálních“, klasických školách vedených podle školských osnov.

Jenský plán rozvinul a zapracoval německý evangelický pastor a univerzitní profesor pedagogiky Peter Petersen (1884-1952) v Jeně. Po získání univerzitního titulu nastoupil praxi na gymnáziu v Lipsku. Od druhé poloviny dvacátých let šla Petersenova kariéra strmě vzhůru. Nejprve zveřejnil svou koncepci pojetí pedagogiky a roku 1927 vystoupil na IV. Mezinárodním kongresu pro Novou výchovu se systémem nové národní školy, která byla bouřlivě přijata jako „jenský plán“. P. Petersen až do své smrti spolu s manželkou Elsou, která byla také učitelka, rozvíjel a zdokonaloval svůj nový typ školského vzdělávání.

Nejdůležitější rysy Jenského plánu

o žáci jsou zahrnuti v tzv. kmenových skupinách přesahujících ročník (například jedna skupina sdružovala žáky od 6-8 let věku)

o žáci se neučili podle klasického rozvrhu hodin, ale podle týdenního pracovního plánu, který střídal pedagogické situace rozhovor, hra, práce a slavnost

o děti se učili v tzv. obytném pokoji, na němž se sami podíleli

o ve školách jenského plánu se na závěr roku nevydává klasické vysvědčení


Hlavním cílem Jenského plánu je vytvoření bohatého, podnětného a volného výchovného a vzdělávacího prostředí pro děti. Vývoj Jenského plánu byl poměrně nerovnoměrný. Po počátečním strmém vzestupu ve 20. letech přišel útlum. Dnes se jenské školy nebrání ani přebírání různých technik například z freinetovské nebo montessoriovské pedagogiky. Kolébkou jenského školního systému je Nizozemsko, kde je na dvě stovky škol, dále Německo a Belgie. V České republice zřejmě žádná alternativní škola podle koncepce Jenského plánu není.