Na našem území žijí dva druhy ježků. Ježka východního poznáme podle toho, že má bílou náprsenku a jeho ostny jsou různě rozcuchané. Ježek západní má hnědou hruď a bodlinky uhlazené dozadu. Tento bodlinatý samec je výborným pomocníkem pro všechny zahrádkáře. Zkonzumuje velké množství hmyzu včetně menších slimáků.

Samička je o něco větší než sameček. Uslyšíme-li na procházce lesem funění a šelestění, můžeme si být jistí, že je na blízku ježek, který se vydal hledat potravu. Patří mezi výborné lovce, kteří chytají hmyz, larvy, žížaly, pavouky, slimáky, ale také ještěrky, myši a hady. Na svůj lov se vydává především večer. Přes den spí.

Svým revírem putuje pomalinku, proslídí každý koutek, jde po čichu, který ho upozorní na nějakou potravu. Kořisti se zmocní velmi rychle, přidržuje si ji předními tlapkami a požírá. V přírodě pije vodu. Pokud se ježeček nestihne do podzimu dostatečně vykrmit, patrně zimu nepřežije. Dobře vykrmený ježek tráví zimu ve svém hnízdě v křoví vystlaným mechem, listím a senem. Koncem října se stočí do kuličky a zaleze do svého pelíšku. Zimu ježeček přečká ve svém pravém zimním spánku.

Kdyby nespal, tak by zahynul, nenašel by dost živočišné potravy a jeho bodlinky by ho nedokázaly zahřát. Při svém sladkém zimním spánku čerpá ze svých tukových zásob. Největším nebezpečím hrozícím ježkům jsou automobily a zahrádkáři s pohrabanými zahrádkami, kde si ježeček nemůže udělat svoje hnízdo. Aby se ježek vracel rád na zahradu, potřebuje dostatek úkrytu. Při procházkách chladným podzimem můžeme narazit na ježka, který potřebuje pomoct. Jedná se většinou o malé podvyživené druhy, kterým můžeme zachránit život. Když ježečka najdeme, tak bychom ho měli svěřit do záchranné stanice pro volně žijící živočichy. Existují také útulky pro ježky.

Ježek, který sám přečká zimu a pomoc nepotřebuje

Každý ježeček pomoc nepotřebuje, jsou to větší ježci, které určitě poznáme. Kdybychom takového ježka vzali do zajetí, tak mu spíše ublížíme, než abychom ho zachránili. Než napadne sníh, tak by měl ježek vážit 750 g. Měl by být velký zhruba asi jako dvě dlaně. Takový ježek je soběstačný a naši pomoc nepotřebuje. Zaleze do svého úkrytu a přečká zimu v pravém zimním spánku. Sníží svoji tělesnou teplotu a většinu zimy prospí. Takový ježeček je dostatečně velký a silný. Ježek se na jaře probudí ze zimního spánku a putuje opět přírodou.

Naopak ježci, kteří naší pomoc potřebují

Pokud ježka potkáme v zimě, potřebuje záchranu v každém případě. A také malí a hubení ježečci, kteří bez cizí pomoci zimu určitě nepřečkají. Pokud si ježka vezmeme domů, musíme mu připravit bydleníčko, které potřebuje k přežití. Větším ježkům vyhovuje chlad, teplota kolem 10° C. Malí ježci mají rádi teplo kolem 15 až 20° C. Doma potřebuje malou boudičku, kde má seno a listí a dostatečný výběh.  Dále mističku, kde bude mít vodu. Ježek není příliš čistotný. Je to masožravec, jeho trus páchne a má také blechy. Pokud si ho vezmeme  domů, musíte počítat s tím, že tento ostnatý mazlíček bude přes den spát a v noci bude dělat randál. Pokud máme sklep, tak ho můžeme umístit do sklepa, když tam bude mít vyhovující podmínky. Místečko k odpočinku by se mělo často čistit.

Správný jídelníček pro ježky

Na pití ježkům dáváme čistou vodu. Nikdy jim nedáváme mléko, které jim může uškodit. Ježek je hmyzožravec, ale potravu mu v domácím prostředí nahradíme syrovým drůbežím masem, které doplníme ovesnými vločkami, vařenou rýží a vejcem. Vhodné jsou kočičí i psí konzervy bez rybího masa a granule. Granule dáváme jen suché. Ježek je noční tvor, krmíme ho jenom večer. Malému a drobnému dáváme i ráno. Když se ježek dostatečně vykrmí, ulehá k  zimnímu spánku. Potřebuje k tomu teplotu kolem 5°C a naprostý klid. Vodu musí mít před pelíškem v každém případě a taky kousek něčeho trvanlivého, například suché granule. Když se ježek na jaře probudí, tak zejména v březnu ho začneme opět krmit a když se trošku posilní, můžeme ho vypustit do přírody. Nejvhodnější doba je v polovině dubna. Ježka vypustíme ven za pěkného počasí.