No, tak jsem si zas přečetla něco nového o sockách, mezi které asi také patřím. Výkladů tohoto moderního slova je tolik, že není problém se mezi socky včlenit.

Socka může být ten, kdo nevydělává příliš peněz. Tam se tedy směle můžu zařadit, na úkor celé společnosti si dovoluji mít práci, kterou mám ráda a ovládám ji velmi dobře. Žel, není zrovna na vrcholu top zaměstnání. Nicméně mi dovoluje sem tam si pořídit něco na sebe, mám doma nádobí, ložní prádlo atd.

Socka může být také ten, kdo nevydělává vůbec, žije ze sociálních dávek, nebo žebrá. Dá se to ale srovnávat s předchozími větami? Nemyslím si.

Socky se pohybují po městě MHD. No, neříkám, že by mostecká MHD byla nějak kulturně na výši, ale dostanete se všude a v celkem slušném čase.

Socky nenosí značkové oblečení. Nenosí, protože neví, proč by to dělaly. Mám pár značek oblečení, které mám opravdu ráda, jsou kvalitní, některé i české, a originální. Jenže bůhvíproč nemají nápisy složené z dvaceticentimetrových písmen nebo nášivky až ke kolenům. Miluji jednu kosmetickou firmu, a když si sem tam udělám radost, na nehtech se mi neobjeví hologram výrobce, a ani vůně neumí vykřikovat svoje jméno.

Socka má starý mobil. Protože mobil potřebuje k tomu, aby si zavolala, napsala sms, zahrála hru a zjistila, kolik je hodin. Svůj mobil budu mít na Velikonoce dva roky, no nemám se jít zahrabat?

A mohla bych pokračovat do nekonečna, každý by si něco našel. Nevím, kolik je lidí, kteří rozdělují svět na socky a nevímco, ale jednu věc vím zcela jistě: Raději budu sockou společenskou, než sockou duševní. To mi věřte.