Kam ten svět spěje

Neříkám, že jsem jako malá byla nějaký svatoušek. Ale sprostá slova jsme nikdy neříkali nahlas, když jsme zkoušeli první cigaretu, schovávali jsme se daleko od lidí...

Dneska jsou ale děti hodně bezprostřední... Někdy se nestačím divit, když se procházím po ulici, jak se k sobě chovají. Mám praxi ve školce a momentálně pracuji jako chůva v jedné rodině. Naštěstí jsem měla na děcka vždycky štěstí. Mám přirozenou autoritu a díky svému nižšímu věku mě berou jako kamarádku. Ale nikdy si nedovolili mluvit vulgárně nebo se chovat nějak jinak nehezky...

Jednou jsem šla venčit svého psa a venku u hřiště si hrála parta kluků. Mohlo jim být maximálně 7 let. Zřejmě si hráli na nějaké bojovníky a docela nekompromisně se prali. Ano, i my si hráli na Strážce vesmíru a bojovali za mír. Ale nikdy jsme u toho neřekli (omlouvám se za citaci) – „Uškrtím tě za živa, ty šmejde jeden zkurvenej!“

Nestačila jsem se divit a dost dlouho jsem o tom přemýšlela...

Čas plynul dál. Já stále potkávala děcka... Nedávno to byli dva malí kluci – tak sedm, možná osm let. Byli na parkovišti, jeden měl zapálené cigárko a schovával se mezi autama. I přesto, že v očích svého kamaráda byl za frajera, mně to přišlo neskutečně směšný až smutný. Když je to takový drsňák, proč se teda schovává před každým dospělým, který prochází kolem?

Minulý týden jsem šla vyzvednout ze školy svého svěřence. Pubertální výlevy druhostupňových lidí přecházím kroutěním hlavou. I my jsme občas vyváděli ptákoviny, co si budeme namlouvat...
Přede mnou byla skupinka kluků. Opět věk kolem těch 8 let. Jeden začal hulákat na svého kamaráda: „Zmlátil jsem Štěpána! Praštil jsem jeho hlavou o zeď a teď tam ještě sedí a hrozně brečí! Hahahaha.“

Vím, že doba je dneska hektická a že se rodiče musí hodně otáčet, aby měli na jídlo. Ale možná by se měli někdy uskromnit a věnovat svůj čas dětem. Sama to vidím v rodině, kde hlídám... Rodiče jsou kariéristi, klučina mírně zaostalej, protože se mu nevěnují... Naštěstí je to hodnej slušnej kluk...

Doufám, že se to co nejdříve změní, a já se nebudu bát, že mě na ulici nějaký malý kluk přepadne... Protože když pozoruji, jak se chovají, ani bych se nedivila...