Celý život se na něco těšíme. Až dostaneme vytouženou hračku, až odmaturujeme, až budeme mít děti, až děti odrostou, až si budeme s partnerem užívat zasloužený důchod... Pak ale přijde nemoc a naše plány se hroutí.
Jednou z nejobávanějších nemocí, která má přímo devastující důsledky pro celou rodinu i společnost, je Alzheimerova choroba. Přichází nenápadně a pozvolna. Na začátku si člověk jen hůře pamatuje nové informace, má problémy vybavit si správný výraz nebo počítat. Takové stavy se často připisují věku nebo přetížení. Příznaky, které se objevují na počátku Alzheimerovy nemoci, se skutečně mohou podobat projevům běžného stárnutí nebo být signálem mírné kognitivní poruchy.
Choroba ale bohužel postupuje dál. Prohlubuje se poškození mozkových buněk a ty přestávají správně fungovat. Mluvíme o demenci. Člověk neví, jaký je den, měsíc, nebo dokonce rok. Přestává si svoje potíže uvědomovat. Pouští se do různých činností tak, jak býval zvyklý, ale selhává. Například žena se pustí do vaření, ale nepoužívá správné ingredience nebo zapomene vypnout sporák. Nemocní si dobře pamatují, co zažívali v mládí, nevědí už však, co bylo před chvílí. V dalších stadiích se člověk přestává orientovat v prostoru a může se ztratit i na dobře známých místech. Odejde z domova a neví, jak se vrátit. Bloudí a vlastně neví proč, kam chce jít, neptá se po pomoci. Mohou se objevit i poruchy chování, zvýšená podezíravost. Nemocný například obviňuje své blízké, že mu ukradli věc, kterou nemůže najít nebo ji už dávno nemá. Pokročilé stadium nemoci způsobuje ztrátu hygienických návyků. Člověk si neuvědomuje, že se má mýt, uklízet, může se začít pomočovat. V těžkých stadiích už nemocní nemusí ani poznávat svoje nejbližší. Umírají většinou upoutaní na lůžko, zcela odkázáni na pomoc druhých.
Léčba mírné kognitivní poruchy a demence musí být komplexní. Čím dříve s ní začneme, tím větší je naděje na úspěch. Lze zmírnit příznaky, zastavit či zpomalit zhoršování mozkových funkcí. Nejlepší je včasná prevence nebo zahájení léčby v nejranějších stadiích nemoci, tedy ve stadiu mírné kognitivní poruchy. Alzheimerovu nemoc zatím úplně vyléčit nedokážeme. Léky ani neprodlouží nemocnému život. Mohou ale oddálit a zkrátit období nejtěžšího postižení nebo se nejtěžšího stadia nemocný ani nedožije. Abychom mohli včas zahájit léčbu, je třeba včas stanovit diagnózu. V rozvinutých stadiích onemocnění se nabízí jen omezené možnosti léčby.
Svým aktivním přístupem k životu můžeme snížit některé rizikové faktory Alzheimerovy nemoci. Důležitá je přiměřená tělesná i duševní aktivita, racionální výživa, pravidelné preventivní prohlídky u praktického lékaře, omezení kouření, vyhýbání se nadměrnému požívání alkoholu a v neposlední řadě pozitivní pohled na svět a udržování dobré nálady.