Úvodem mi dovolte malou zeměpisnou hádanku: Víte, kde pramení řeka Otava? Znalci a turisté se usmívají - Otava nepramení, ale vzniká soutokem Vydry a Křemelné nedaleko šumavského Srní, v místě zvaném Čeňkova pila.
Šumava je krásná v každé roční době a určité kouzlo má za každého počasí. Ale přece jen, když slunné dny vystřídá déšť, vydat se na hřebenovou túru či stoupat na vrcholy, z nichž bude vidět pouze mlha, se člověku moc nechce. Vhodnou alternativou pro takové případy je návštěva již zmíněné Čeňkovy pily, s expozicí Šumavská energie, věnovanou plavení dřeva a hydroenergetice na Šumavě. Jde zároveň o doplnění všech poznatků, které jsme získali při toulkách kolem šumavských plavebních kanálů a jezer. Připomeňme si, že Černé jezero u Železné Rudy se může pyšnit nejstarší přečerpávací elektrárnou v zemi. Nebo bývalou vodní elektrárnu u Vyššího Brodu, která v době vzniku byla největší svého druhu v Rakousko-Uhersku i ve střední Evropě. A co teprve plavební kanály, které naši předci dokázali vyprojektovat a postavit v neprostupných lesních porostech.
Prohlídku zahajujeme v objektu malé vodní elektrárny Vydra, stojí nad zatáčkou silnice hned u mostu. Tady končí voda, kterou potkáváme při procházkách kolem Vchynicko-tetovského kanálu. U Mechova vtéká do podzemního převaděče a přes akumulační nádrž u bývalé osady Sedlo a tzv. Vodní zámek parádním sešupem 240 metrů roztáčí dvě zdejší Francisovy horizontální turbíny. Po modernizaci před několika lety už pracuje převážně jen v energetických špičkách. Kromě pohledu do strojovny elektrárny si prohlížíme model krajiny s Vchynicko-tetovským kanálem, historické přístroje, dobové fotografie i modely vodních elektráren, zhlédneme film o využívání šumavských vodních zdrojů. Z jedné vitríny na nás shlíží tvůrce plavebních kanálů Josef Rosenauer jako živý.
Po prohlídce této části expozice nám průvodce nabízí procházku ke zhruba 500 metrů vzdálené strojovně elektrárny Čeňkova pila. Ta leží přímo u soutoku Vydry a Křemelné. Pilu zde postavil na místě původního mlýna pražský obchodník s dřívím Čeněk Bubeníček. Zpracovávala především dřevo z lesních kalamit v letech 1863 a 1870.
V létě roku 1867 sem zavítal na návštěvu k majiteli pily Bedřich Smetana, se svým doprovodem zde zasadili několik smrků, ten Smetanův můžeme spatřit hned poblíž. Je dost dobře možné, že i zdejší vody se staly inspirací pro budoucí symfonickou báseň. Můžete to zkusit sami, chvíli poseďte a zaposlouchejte se...
Návštěva elektráren Vydra a Čeňkova pila je možná od 1. června do 30. září denně kromě pondělí. Začátky prohlídek jsou v 9.00, 11.00, 13.00 a 15.00 hodin. Pro větší skupinu lze objednat prohlídku i mimo hlavní sezonu.
I když stále poprchává, vydáváme se podél Vydry zpevněnou cestou po naučné stezce na Turnerovu chatu. Zde potěší nejen děti setkání s vydrou Míšou, která je zde na letním bytě ze záchranné stanice v Kašperských Horách.
V hlubokém lesnatém údolí déšť nevadí a naopak zvýšený průtok mění balvanité koryto v divoký hučící kaňon. Voda pochází z šumavských rašelinišť a má rezavou barvu, skoro by člověk řekl, že se jedná o řeku piva :-) Další výhodou je, že jsme zde skoro sami. Za hezkého počasí tudy proudí množství návštěvníků, neboť Povydří bývá považováno za jednu z nejromantičtějších a nejkrásnějších částí Šumavy. Právě kvůli vysoké koncentraci chodců je na naučné stezce zakázána jízda na kole.
Cestou se zastavujeme u informačních tabulí, obdivujeme obří žulové balvany, peřeje a malé vodopádky, zajímavá je naslouchací „trouba“, i když právě dnes hukot vody žádný zesilovač nepotřebuje. Pro srovnání přikládám i fotografie z jiného - slunečného - dne, kdy je v korytu běžný stav vody.
Po posezení v příjemném prostředí Turnerovy chaty se můžete vrátit na Čeňkovu pilu nebo dojít až do osady Antýgl. V sezoně tu bývá dosti živo, neboť je zde autokemp, ale nás zajímá více zachovalá roubená usedlost, královácký dvorec. Jde o hezkou ukázku šumavské architektury. A proč královácký? Králováci byli osadníci, kteří hlídali hranice království a byli podřízeni přímo králi.
Název Antýgl, jak asi víte, vznikl z německého „ein Tiegel“ (tj. tyglík, žáruvzdorný kelímek na tavení skla, v přeneseném smyslu huť s jednou tavicí pánví). Ve zdejší sklárně se vyrábělo především duté sklo; páteříky - korálky na růžence, odtud putovaly i do dalekého Španělska.
Když to shrnu, za jeden den jsme viděli krásnou přírodu, roztomilou vydru, seznámili se s technickými památkami i kusem historie, takže ono vůbec nevadí, když občas na Šumavě prší.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz