Využívání předmětů, které by normálně byly zahozeny jako nepotřebné a jejich přeměna na různé formy umění je oblíbenou činností mnoha umělců. Tento způsob tvorby uměleckých děl se v současnosti stává stále rozšířenějším a populárnějším spolu s tím, jak se motto „reduce, reuse, recycle“ stává notoricky známým a potřeba naplňovat jeho poselství urgentní.
Recyklace v umění není úplnou novinkou
Recyklace v umění přitom není ničím novým. Francouzský malíř a předchůdce konceptuálního umění Marcel Duchamp poukázal na tenkou hranici mezi zbožím a odpadem již v roce 1917, kdy vystavil v New Yorské galerii svou slavnou a rozporuplnou instalaci „Fontána“, neboli převrácený a podepsaný pisoár.
Takovýto přístup je typický pro všechny umělce a designéry pracující s materiálem pocházejícím z odpadu - pozměňují nebo úplně převracejí původní funkci daných předmětů a dávají jim nový význam. Známým příkladem je americký sochař Alexander Caldera, který vdechl nový smysl starým plechovkám, pletivu a jinému šrotu, když z nich ve 30. letech 20. století začal tvořit své věhlasné mobilní sochy. Pro změnu staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve se staly základním stavebním materiálem pro velmi levné a originální domy architekta Michaela Reynoldse. S jeho dílem jsme se mohli nedávno seznámit v kinech v americkém filmu Architekt odpadu.
Recyklované šperky
Elektrické přístroje jsou v současné době nedílnou součástí našeho života, bývají spojeny se zážitky a emocemi. Přitom většinou víme jen velmi málo o tom, co se ukrývá pod jejich povrchem a co je čeká, až se pro nás stanou zastaralými a nepotřebnými. Navíc s tím jak se stále více rozmáhá digitalizace a moderní technologie, nezadržitelně roste také množství elektrických přístrojů a tedy i množství vznikajícího elektroodpadu.
Právě tato myšlenka byla impulsem pro to, podívat se na staré elektrospotřebiče jinak, než jako na materiál určený k recyklaci a vdechnout těmto odloženým předmětům nový život. Fascinujícím mikrosvětem, který se ukrývá uvnitř vyřazených elektropřístrojů, se inspiroval také český projekt Trash Made, který poprvé zaujal veřejnost na loňském ročníku Designbloku.
Autoři projektu přitom nejsou designéři, ale zaměstnanci neziskové firmy REMA Systém, která organizuje sběr, třídění a recyklaci elektroodpadu. Ti se rozhodli najít nový smysl pro množství nepotřebných elektrozařízení, se kterými se při své práci denně setkávají a oslovili mladé designérky a umělkyně. Díky této spolupráci vznikla limitovaná kolekce výrobků s originálním designem a vlastním příběhem, který vypráví o minulém životě odpadových pokladů.
Tlačítka z telefonních budek se stávají náušnicemi, plošné spoje manžetovými knoflíčky, zdroje z nefunkčních PC lampami a z drátů vznikají originální mísy. Ať už se jedná o šperky či módní nebo bytové doplňky, jejich cíl a filozofie je jednotná. Zaujmou svým originálním a nápaditým designem a zároveň přimějí pozorovatele k zamyšlení nad příběhem jednotlivých předmětů a materiálů a nad vlastním postojem k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji.
Výrobky respektují používaný materiál a jeho vlastnosti. Díky tomuto přístupu mají i přes netradiční materiál vysokou řemeslnou úroveň a kvalitu zpracování.Kromě environmentálního poselství má tento neziskový projekt i další rozměr. Část předmětů je vyráběna v chráněných dílnách a azylovém domě a usnadňuje tak sociálně slabším začlenit se do běžného života.
Mirka Bali
ChytráŽena.cz