K základním pravidlům orientální tanečnice patří rozhodně věta, že: „Před vystoupením si všechny části oděvu nejdříve vyzkoušíme, aby se nám náhodou navzájem nezachytávaly.“ Obvykle to také dělám, jenže tehdy mi zrovna přišel zbrusu nový závoj ve tvaru půlměsíce, olemovaný flitry a korálky, který se k mému kostýmu prostě hodil nejlíp…

Vystupovala jsem tehdy na jedné soukromé oslavě narozenin, ale ke svému překvapení jsem se nemusela proplétat mezi řadami stolů a židlí, ale měla jsem k dispozici vlastní mini pódium. Všechno vypadalo báječně. Sukně se v kufříku nepomačkala, natrhnutého ramínka na podprsence jsem si všimla včas (ještěže s sebou nosím jehlu a pár nití) a ten nový závoj vypadal prostě úchvatně.

Při prvních tónech hudby jsem proto na pódium doslova vplula. Publikum tvořili samí mladší pánové bez manželek – velmi vděčné obecenstvo. Tak tohle bude povedené vystoupení. Jedna otočka, druhá otočka… sakra, ten závoj nějak táhne. Trochu škubnu… aaa, už je to dobré!
Trocha shimmy na bubínky, zase několik otoček. Doprčic, už zase. Jedno škubnutí nepomohlo. Že bych to zkusila znova? Uf, povedlo se. Teď už se ten závoj snad umoudří. Otočka a přehodit přes hlavu. A kruci, zase za něco drží, to určitě ty zatracené flitry.

Inu, nedalo se nic dělat, závoj jsem musela odhodit a nasadit špetku improvizace. Jenže ten kus látky se nehodlal vzdát tak snadno a zachytil se mi vzadu na sukni, čehož jsem si všimla až při další otočce, kdy jsem si ho (ne)elegantně přišlápla. Čekala jsem, že se ozve zvuk trhané látky, ale naštěstí se to nestalo. Ale ten hajzlík se stejně nepustil. Dotančila jsem výstup bez otoček a pořád si musela dávat pozor, kam a na co vlastně šlapu. Byly to dvě nejdelší minuty, jaké jsem kdy při tančení zažila.

Pánům to ale asi nevadilo (nebo si všichni zapomněli brýle) a tleskali ostošest. Uklonila jsem se a sebrala ze země ten potměšilý závoj. A co myslíte? Ani teď se nepustil. Držel na sukni až do šatničky.

Poznámka: závoj je se mnou už tři roky a pořád se tváří značně potměšile. Ale tančí se s ním dobře a patří k mým nejoblíbenějším. Jen sukním se vyhýbá obloukem. Mnohem víc se mu zamlouvají střídmě vyšívané harémové kalhoty!