Jak jsem manžela vytáhla na ples

Plesy jsem vždycky měla ráda. Zato můj manžel je nesnáší. Nejradši by se mnou vyrazil někam na lyže nebo běžky, a ne navlíkl se do obleku, který už sotva zapne, a řádil na parketu. Dnešní plesy jsou podle jeho názoru jen diskotéky: „Prosím Tě, proč chceš jít na ten ples, když tam ani nehrajou polku nebo valčík?“, ptal se mě, když jsem mu oznámila svůj záměr. „Chceš radši sedět doma u televize?“, odvětila jsem mu.

Věděla jsem, že má pravdu, ale přesto jsem na ples chtěla jít. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit a svolil. Nastal den, kdy jsme měli jít na ples. Dvě hodiny před začátkem plesu jsem se zavřela do koupelny a zkrášlovala jsem se. Když jsem z ní vyšla, bylo už opravdu načase. „Jak vypadám?“, zeptala jsem se manžela a svůdně se na něj podívala. Manžel na okamžik odlepil oči od televizní obrazovky a řekl: „No jak, normálně, pěkně.“ A zase se zadíval na televizi.

Vůbec si nevšiml, že jsem si nalepila několik umělých řas, na pusu si nanesla třpytivý lesk, že mám navlněné vlasy… ! Ale to mi mou skvělou náladu zkazit nemohlo. Oba jsme se nasoukali do našich plesových oděvů a že jsme měli co dělat, abychom se do nich vešli. Ještě jsem doladila pár detailů a mohli jsme vyrazit. Ples byl opravdu krásný, všechno bylo slavnostně nazdobené a třpytilo se. V sále hrála příjemná píseň, i když pravda, polka ani valčík to nebyl.

Posadili jsme se ke stolu a vyčkávali, až se parket trochu zaplní. Manžel byl evidentně znuděný a bez nálady. Po chvíli začali hrát mou oblíbenou písničku a tak jsem manžela vytáhla na parket. „Jau!“, vykřikla jsem po chvíli tiše, když mi někdo šlápl zezadu na nohu. „Jé, to jsi ty, Zdendo, co ty tady?“, poznala jsem v tom nešikovi jednoho starého známého. V tu chvíli se manželovi rozzářily oči. Zdenda byl jeho dávný kamarád. Kolikrát doma manžel říkal, že by s ním chtěl zajít zas někdy na pivo a teď ho najednou potkal na plese. „Ahoj, ále, manželka chtěla jít na ples...“, řekl Zdenda a pousmál se. Moc dobře věděl, že manžel by sám od sebe taky nikdy na ples nešel. Šli jsme se posadit ke stolu, nalili jsme si víno a povídali si.

Zdendova manželka byla moc příjemná paní. Když občas zahráli valčík nebo polku, šli jsme tančit, sice jsem neprotančila střevíčky, ale byla jsem ráda, že jsme si ples oba užili a domů jsme šli až nad ránem. Nakonec se mě manžel zeptal, jestli zas někdy nepůjdeme na ples se Zdendou a jeho ženou.