Identifikace podle fotky

Narodila jsem se a vyrůstala v malebném jihomoravském městě a pracovala v nedalekém cukrovaru. Zde jsem poznala svého budoucího manžela, který byl z nedalekého okresního města. Tam se narodil a vychodil základní školu a po absolvování vojenské základní služby, nastoupil jako chemik do stejného cukrovaru.

Netrvalo to dlouho a společně jsme se dali na neznámou cestu životem. Jelikož v roce 1967 byl cukrovar pro zastaralost zrušen, nové zaměstnání a bydliště jsme pak získali na severní Moravě v dnešním Olomouckém kraji a opět to byl cukrovar. Tento byl také likvidován. Zde již žijeme 43 let v podnikovém bytě tehdejšího cukrovaru.

Je krásný letní den a já nesu ze schránky manželovi dopis a ještě jsem stihla zjistit razítko odesílající pošty. Byla jsem zvědavá. Manžel otevírá obálku a zjišťuje, kdo mu píše. Jenom slyším, jak si povzdechl a řekl, to bude zase trapas. Sděluje mi, že dostal pozvánku na setkání spolužáků ze základní školy po padesáti letech. Velmi dobře vím, že si pamatuje jména, ale nepamatuje si osoby.  Vzpomněla jsem si, že v našem fotoarchivu je jedna fotografie, kde jsou všichni spolužáci vycházející základní školu. Dali jsme se do hledání, které bylo korunováno úspěchem. Byla tam celá jeho třída.

Podíval se na tento doličný dokument a ke každé osobě přidal jeho jméno. Potvrdila se moje domněnka, že si pamatuje dobře jména. Byla jsem spokojena a navrhla mu, aby si fotografii vzal s sebou na setkání a každý ukáže, kde je na fotografii. Tím způsobem hravě pozná, s kým se právě pozdravil. Tento můj návrh kvalifikoval jako velmi dobrý a lehce uskutečnitelný, ale hlavně bez nějakých trapasů. Blížilo se datum konání srazu. Vzal si fotografii jako předmět doličný a sdělil mi, že jedině pozná dva spolužáky, se kterými si dopisoval a také se několikráte náhodou setkali.

Jelikož počítal, že toto setkání se protáhne, poněvadž po tak dlouhé době bude stále o čem hovořit, zajistil si i ubytování, které bylo na pozvánce uvedeno. Po příjezdu domů a na moji otázku, jak dopadla identifikace spolužáků se rozvykládal, že podobné určování osob nikdo z přítomných ještě nezažil. Byl tam však jeden dobroděj, který ho chtěl oklamat a na fotce záměrně ukázal na někoho jiného.

Ale jeho fór vyšel na prázdno, manžel prokoukl jeho záměr pro velký úžas všech přítomných.  Když za dva roky obdržel opět pozvánku na tento sraz, jelikož bylo domluveno, že se budou scházet po dvou letech, odjížděl bez nutné fotografie, i když jsem mu říkala, ať si ji vezme pro „strýčka příhodu“. Další setkání probíhala bez určování spolužáků podle fotky, která byla stará přes padesát let.