Když zuby bolí a vy jste na to sama

Bohužel jsem jedna z mnoha těch, kdo se potýká s problémy se svými zuby. Je mi teprve 21 let, a přesto už mám prakticky na všech stoličkách amalgám. Zuby si přitom čistím poctivě 2x denně, pokud mám pocit, jako bych měla v puse pohřebiště mrtvých zvířátek, čistím si je i vícekrát. Nosím s sebou stále mezizubní kartáček, večer používám roztok nejmenované značky pro ošetření krvácejících dásní a sliznic...

Vše začalo asi rok poté, co mi orthodontka nasadila tzv. rovnátka "napevno". Zhoršila se má ústní hygiena, bohužel, ne vždy má člověk po jídle poblíž WC se zrcadlem a zubní kartáček, ústní vodu či aspoň párátko v tašce. A i když jsem si posléze horko těžko navykla s sebou celý ten arzenál smýkat, dost často se mi stávalo, že jsem prostě neměla čas si zajít zuby vyčistit (na gymnáziu a nyní na VŠ prostě moc volného času nezbývá - tedy pokud nejste totální flákač či podobná "individualita"). Vy, kdo jste si očistec s rovnátky prožili, víte, že v tomto případě vám žvýkačka moc nepomůže - navíc se ráda lepí a motá na rovnátka, čili si nakonec víc práce přiděláte, než ušetříte.

No, a "výsledky se záhy dostavily". Začaly se mi obnažovat zubní krčky a krvácet dásně. Zuby začaly být citlivé a dopracovala jsem to až do fáze, kdy se mi ulomil kus zubu během žvýkání zapékaných těstovin. Pár dní na to jej následoval jeho kolega při konzumaci popcornu v kině. Začala jsem mít strach, že postupně přijdu o všechny zuby.

Jsem studentka, moc peněz nemám, musím si opravdu poctivě rozvrhovat rozpočet a nákup všech těch serepetiček, které mi měly pomoct od trápení se zuby, mě vždycky nesmírně finančně deptal. Můj zubař je příšerný (1. ordinuje jen 1 den týdně, v úterý od 8 do desíti a je už sám o sobě docela velký problém se k němu objednat, protože každou chvíli mění tel. číslo; 2. po delší proluce mezi návštěvami u něj - během nošení rovnátek - mi sestra řekla, že ztratili mou kartu, načež mi další asi hodinu zakládala novou, podotýkám, že jsem byla objednaná; 3. doktor se mi snažil vnutit fotokompozitum místo amalgámu, protože to prý takhle bude rychlejší - jaksi mu asi nedošlo, že slečna mladší dvaceti let u sebe denně nenosí cca 500,-Kč), už asi půl roku hledám jiného, který by mě vzal, ale zatím mě vždy sestra odbyla se slovy, že jsou plní a berou jen rodinné příslušníky. A tak hledám dál.

Je mi z tohohle "zdravotního systému" špatně. Máme právo lékaře, tedy i zubaře, jednou za (? ) čtvrt roku změnit, ale když ono to není úplně jednoduché, najít někoho, kdo by se vás ujal...

Snažím se tedy si pomoct sama. Přestala jsem úplně jíst sladké. Nejhorší asi je vyloučit je z pitného režimu. Takový čaj nebo káva bez cukru, to je docela "mazec". A o jiných džusech a drincích ani nemluvě... Je to nesmírně těžké a moc mě to dráždí, protože mám celkem pěknou postavu a nikdy jsem se kvůli ní v sladkostech nemusela omezovat. A teď se jich musím vzdát úplně - kvůli zubům!

Tak mi nezbývá než doufat, že už mi v žádném jídle nezůstane trčet kus zubu a že se mi pusa alespoň trošku vrátí do pořádku.

A vám všem přeju, ať se vám trampoty se zuby a zubaři vyhnou, protože je to skutečně - Záhořovo lože.