Kjudo - japonské bojové umění lukostřelby

Kjudo neboli cesta luku je japonské bojové umění lukostřelby. Zaměřuje se především na techniku luku a šípu. Toto umění je staré jako lidstvo samo a málokdo ví, že v rané historii Japonska se umění lukostřelby cenilo daleko více, než ovládání meče.

Dnes se hlavně upřednostňuje duchovní rozměr kjuda. Mimo formování postavy nabízí hloubavým osobám cestu ke stavu blízkému vyprázdněné mysli, poněvadž po zvládnutí základních forem se vypouštění šípu uskutečňuje zcela nezávisle na vůli střelce. Lukostřelba kjudo je nejen moderní individuální sport, ale také sportovní zábava pro celou rodinu.

Kjudo je pohybová činnost s tradicí desetitisíců let a vznik se datuje od 12. století, tehdy pod názvem kjúdžucu, dnes má sportovní a cvičební disciplíny. Lze jej zařadit do sportovních činností, kde cílem je střílet co nejpřesněji z různých vzdáleností do terče a zásahy získat co nejvíce bodů. Střelba z luku prošla historicky hodně dlouhým vývojem, ve kterém sehrály důležitou roli jak typy luků, tak druhy šípů. Také se dost vyvíjelo osobní pojetí a fyzická kondice lučištníků a jednotlivé neustále se vyvíjející disciplíny. Umění střelby z luku se skrývá v důsledném a úplném duševním ovládnutí tělesné motoriky.

Kjudo má různé druhy disciplín a řadí se jako zábavná, rehabilitační, sportovní, terénní, lovecká, lukostřelecký biatlon, dálková, vlajková a extrémní. Tohle japonské bojové umění je vhodným sportem pro celou rodinu, protože pomáhá odstraňovat generační zábrany a je kultivovanou, příjemně náročnou pohybovou činností. Kjudo dodá člověku nejen vnitřní klid a pohodu, ale také vylepší fyzickou kondici. V tomhle bojovém umění nemá člověk protivníka mimo sebe sama, a proto vyžaduje co nejužší spojení těla, mysli a luku.

Kjudo se už dlouho a s úspěchem používá jako vhodný doplněk při poúrazových a nápravných cvičeních v rehabilitačních ústavech a také vznikly sportovní kluby pro tělesně postižené sportovce, které se i účastní na MS a OH pro hendikepované. Kjudo spočívá také ve zdokonalování se v osmi katách, ze kterých se skládá několik výstřelů. Správně vystřelený šíp by měl vždy zasáhnout střed terče, ale i když se šíp zabodne do středu, tak to ještě neznamená, že byl správně vystřelen.

V Evropě je známý jen duchovní rozměr kjuda, který zprostředkoval  německý filozof Eugen Herigel, který ho studoval přímo v Japonsku, kde byl po druhé světové válce zakázán, a to hlavně proto, že je velice silně spjat s původním japonským náboženstvím. Dnes se také kjudo praktikuje jako pomyslný lov lukem, a to střelbou na figuríny zvěře. Tato disciplína je v současné době dosti oblíbená, protože střelec navazuje na tradiční pocity člověka lovce, a vzhledem k přírodnímu prostředí a volnější atmosféře závodů se dobře baví a relaxuje. Původ luku se v Japonsku datuje už od neolitu, kdy v roce 660 let před naším letopočtem stál císař Džimmu s lukem a šípy v ruce nad svými poddanými.