Jízdní kolo je dnes víc a víc populární u dětí, mládeže, dospělých a dokonce ho jako dopravní prostředek využívají i senioři. Slouží k dopravě do zaměstnání, jako přibližovadlo na cestách za přáteli, do zaměstnání, pro rekreaci, turistiku i k závodění.

Kdo ale poprvé přišel na nápad zkonstruovat funkční jízdní kolo?

Otcem této myšlenky byl italský renesanční umělec, člověk všestranně nadaný, Leonardo da Vinci, který žil na přelomu 15. a 16. století. Známe ho jako významného malíře, sochaře, architekta, přírodovědce, spisovatele, avšak byl to také výborný vynálezce a konstruktér. Nakreslil spousty různých skic, plánů či náčrtů, které se realizovaly teprve mnohem později. Stejně tomu bylo i v případě jízdního kola.

Ale uběhlo několik století od da Vinciho fantastických plánů, než bylo sestaveno první funkční kolo. Než se však na něm dalo překonat větší vzdálenosti, muselo projít dlouhým technickým vývojem. Koncem 19. století konstruktéři sestrojili první funkční kolo, tzv. vysoké kolo.

Počátkem 19. století realizoval da Vinciho myšlenku Karl von Drais v Karlsruhe v dnešním Německu. Jeho jízdní kolo bylo hodně jednoduché, nemělo ještě pedály a bylo poháněno odrážením nohama od země, stejně jako koloběžka. Název dostalo od svého vynálezce a říkalo se mu draisina nebo drezína. Kolo rozšířil o pedály až okolo roku 1860 francouzský konstruktér Pierre Michauxe. Pro nepohodlnou jízdu si ale vysloužil název kostitřas. Později bylo kolo pojmenováno vélocipede. Jízdní kola s pedály pevně spojenými s osou předního kola se začala úspěšně sériově vyrábět v továrně Michaux &Lallement v Paříži. Později jejich výroba začala také v Anglii, kde už vznikaly bicykly celokovové s drátěnými koly. Ovšem nevýhodou vysokých kol bylo nebezpečí pádu, nemohli na něm jezdit všichni, proto byl vynalezen tzv. tricykl neboli tříkolka se dvěma velkými koly vzadu a jedním malým vepředu.

K čemu sloužilo kolo dříve?

Využití kola se různilo podle jednotlivých zemí. Už koncem 19. století ho například využívala britská královská pošta, později i policie. Koncem 20. století představila londýnská záchranná služba novinku – zdravotníky na kolech, kteří se mohou dostat k nehodě rychleji než sanitka. V Německu pak můžeme zmínit využití kol v největší továrně firmy Mercedes, kde zaměstnanci používají k pohybu po továrně barevně odlišená kola. V 20. století kolo našlo své uplatnění také v rámci jednotlivých armád a ve vojenství bylo využito i začátkem 21. století.

A co sportovní cyklistika?

Na tu samozřejmě nelze zapomenout. Nezávisle na sobě vznikají v různých částech světa cyklistické závody. Nejslavnějším z nich je bezesporu závod Paříž – Brest – Paříž, který se od roku 1891 jezdí podle stejných zásad dodnes. Do českých zemí pronikla sportovní cyklistika v roce 1869, kdy se v Brně konaly první cyklistické závody. Nejznámějším závodem na kolech, jehož se účastní vrcholoví cyklisté z celého světa, je slavná Tour de France, pořádaná pravidelně od roku 1903. Ve střední Evropě byly známé Závody míru organizované na trase Praha – Varšava – Berlín.

Po roce 1989 se organizovaná cyklistika rozpadá. Dochází však k velkému rozvoji rekreační cyklistiky spojené s větší nabídkou a snadnější dostupností jízdních kol, která byla dříve nedostatkovým zbožím. Cyklistika a zejména cykloturistika se tak stává stále rozšířenějším způsobem trávení volného času. Mimo jiné také díky tomu, že vznikají nové cyklotrasy a cyklostezky. Kolo nám prostě i dnes dokazuje, že je to fenomén.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10