Znám několik dospělých lidí, kteří neumí plavat. Prostě neumí. Nevím, zda je to způsobeno nějakou frustrací, ale prostě s větším množství vody se nekamarádí, přesto, že rádi a pravidelně jezdívají na dovolenou k moři, nikdo je prozatím nepřesvědčil k tomu, aby měli alespoň nepatrnou snahu k tomu, naučit se plavat, jelikož je pro ně voda pouhým osvěžením. Náš syn byl ve svém dětství zářným příkladem toho, že člověk nemůže věřit všemu, co nejen slyší, ale i vidí.
     Od narození našeho syna jsme neměli žádný problém, který by se týkal styku s vodou, či koupáním. Spíše naopak...
     .....po koupání jsem měla problém ho vůbec dostat z vany, všude kolem byly hračky, které mu navíc nestačily, tak si ke hraní pronajímal vše, nač dosáhl.
      Říkala jsem si..., ach jo, tak to si užijeme, to bude celá moje sestra,- z vody ho jen tak nedostanu. V tomhle jsem se nemýlila. Opravdu. Dostat syna z brouzdaliště byl nadlidský výkon. Ale....., mýlila jsem se naopak v tom, že bude po mé sestře. Moje sestra byla taková kachna, že by i kachňata mohla učit. Je pravda, že zkoušky z potápění prováděla již jako hodně malý capart ve vaně a poté svoje čísla zkoušela v bazénu, rybníce.., přehradě. Nebylo člověka, který by tomu dokázal zabránit, jelikož uměla velmi brzy plavat tak, že ve vodě každému "zdrhla" a slovní upomínání a výhrůžky byly k ničemu. Ani už nevím, čí to byl nápad, ale k dispozici měla na vaně i brýle do vody, -- ještěže tam nebyl i šnorchl!
     Jednoho dne jsme se se sestrou domluvily, že půjdeme na místní bazén, jelikož letní počasí si tuto "kulturu" vyžádalo a že se při té příležitosti pokusíme naučit plavat mého syna, - bez rukávků, - bez ničeho - prostě, že ho naučíme plavat. Nejprve jsme ho nechaly v brouzdališti, sledovaly jsme jej, ovšem, pak nastala ta doba D. Ani jednu z nás by nikdy nenapadlo, jaký to bude problém.....
      Venku v bazénu, ve vnitřím bazénu, já a střídavě moje sestra jsme se pokoušely naučit mého syna plavat. Zkoušely jsme všechno možné,- byly jsme proti sobě, aby můj syn udělal dvě tempa od jedné ke druhé, kruh, rukávky, pak jen s rukávky, - absolutní fiasko.
      Další návštěvu tohoto bazénu jsem již se synem absolvovala sama, ovšem, za tím samým účelem. Měla jsem spálený krk i ramena, a to pouze od toho, jak se mne syn nechtěl ve vodě pustit. Žádné sliby nepomáhaly, byl z bazénu slyšet jen křik. Plavala jsem se synem zavěšeným na krku, prostě jsem syna měla na zádech, asi jako batoh, to bylo něco, a ani já nejsem plavkyně stvořená pro nějaké závody, ale věřím si tak, jak si můžu dovolit. Syna jsem plavat nenaučila.  To opravdu nebylo v mých silách.
     Můj syn však nakonec, vzhledem k nějakým prováděným testům ve spolupráci s mateřskou školkou a základní školou, nastoupil do  sportovní školy,  s plaveckým zaměřením. V zaměření sice nesetrval, ovšem plave naprosto perfektně.
     Léto, tak jaké by mělo být...., dáme na předsudky, nebo na vlastní rozum. Myslím si, že dát na obojí, bude to pravé "ořechové".
     A na závěr bych vám chtěla napsat, že jsem došla k tomu, že i já mám doma, v paneláku...,- KACHNU!
    
    
    

Autor: Vikitorie