Krádež v útulku

     Především mě zaujalo chování psů, kteří v útulku musí žít. Když jsem si před časem vybírala svého druhého psa, pod tlakem okolí jsem si ho nakonec vybrala na inzerát a ne, jak byl můj původní záměr, z útulku. Byla jsem přesvědčována okolím, že pes z útulku má za sebou jistě zlé zkušenosti, nedůvěřuje lidem a na různé podněty reaguje agresivně. A protože jsem psa nevybírala jen pro sebe, ale také pro svého syna, podlehla jsem tlaku okolí.

     Nyní jsem ale mohla pozorovat a být v kontaktu právě se psy ze zmiňovaného útulku. A mohu přísahat, že nic z toho, co se o takových psech traduje, není pravda. Mohla jsem se na vlastní oči přesvědčit o pravém opaku. Psi zde jsou vděčni za každé pohlazení. I sebemenší náznak hry s vděkem následují. V současné době je v útulku i fena se svými dvěmi štěňaty. Štěňátka jsou ještě slepá a úplně bezbranná. Dalo by se proto očekávat, že fenka bude reagovat agresivně ve snaze štěňata chránit. Kdepak. Fena je velice důvěřivá, hodná a tak jako ostatní psi vyhledává kontakt člověka. A tak výběr psa z útulku mohu vřele doporučit. Já už svého psa mám a nemohu si dovolit chovat v panelákovém bytě dalšího, ale v útulku čekají psi, kteří si lásku lidí zaslouží a dokáží se za péči náležitě odměnit.

     V útulku byla i fenka křížená s pudlem. Ona především nesla samotu velice zle. Proto byla umístěna v kotci s odrostlým štěnětem. Když jsem si štěně chtěla vzít do náruče, dožadovala se mé péče a štěně ke mně téměř nepustila. Proto skončila v mé náruči nakonec ona. Byla velmi droboučká a těžce nesla, když musela mou náruč opustit. Teskně vyla, čumáček vmáčklý mezi mříže kotce, čekala, kdy zase přijdu si ji pochovat. Rozhodla jsem se jí najít pána. Bylo mi jasné, že moc šancí nemá. Přestože byla droboučká a vhodná i do bytu, její srst nebyla udržována a celkově „nenadělala“ moc krásy. Její věrná a mazlivá povaha mě ale nenechala chladnou. Celý týden jsem přemlouvala přátele na vesnici, aby si ke svému psovi vzali ještě zmiňovanou fenku. Psa chovají na dvorku svého domku, kde žijí. Na vesnici není problém mít víc psů. Navíc drobná fenka jim neudělá „díru do rozpočtu“ a přinese spoustu radosti. Přátelé ale dalšího psa nechtěli.

     Jednou jsem vzala do útulku i svého syna. Chtěl se podívat na psy, proto přišel za mnou rovnou ze školy, na zádech měl ještě školní batoh. Přišel náležitě vyzbrojený piškoty. Hrál si se psy dobrou hodinu, krmil je piškoty a také laskal především naši kříženku pudla. Ona si jeho péči prostě vydobyla. Pak se rozloučil a rychle utíkal domů vyvenčit našeho psa a udělat si domácí úkoly. I já krátce na to chtěla odejít. Ještě před odchodem mi ale ošetřovatel sdělil, že fenka křížená s pudlem zřejmě utekla. Ve svém kotci nebyla. Bylo mi to moc líto a pevně jsem doufala, že se brzy zase najde.

     Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že doma na mě místo našeho Bena čekají dva psi. Můj syn ukradl fenku z útulku, odnesl si ji přímo před našima očima ve školním batohu mezi učením!

     Protože jsme v onen den neměli moc povinností a do večera zbývalo ještě pár hodin, rozhodli jsme se zkusit štěstí a fenku vzít na návštěvu k přátelům.

Fenka jako by tušila, že jde o hodně, si ihned začala získávat kamarádovu maminku. Když jsme seděli u stolu na dvorku u domečku a pili kávu, fenka vyskočila a schoulila se paní do klína. Když paní mimoděk pohladila fenčin hebký a trošku zacuchaný kožíšek, fenka zavřela oči. To už měla vyhráno! A protože ani jejich pes Míša nic nenamítal, mají dnes přátelé psy dva.    

A syn se musel druhý den jít přiznat do útulku ke krádeži.

     Krást se nemá, ale tato krádež se náležitě vyplatila!!!  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10