Ráda vzpomínám na lyžařský kurz. Jeli jsme ve druháku do Krkonoš. Kromě snad jednoho žáka jsme jeli kompletně. Vždy jsem byla velký sportovec, milovala jsem atletiku, hrála všechny míčové sporty, jezdila na kole atd. Ale zimní sporty mi moc nešly. Bruslila jsem obstojně, ale lyžovala jsem mizerně. Měla jsem k tomu respekt, a sice kopec jsem sjela, ale myslím, že to nebyl hezký pohled. Vzpomínám si na jednu vtipnou příhodu - už jsme končili a jeli k chatce. Celý den mi lyžování fakt šlo a tak jsem nabrala odvahy, a že zajedu až úplně k chatce na lyže. Už tam pár mých spolužáků stálo. Tak jsem vytočila zatáčku, jenže mi selhaly nohy, nezabrzdily a já jela přímo proti zavřeným dveřím.
Jéjé, já snad zničím půjčený lyže, problesklo mi hlavou. Naši mne zabijou! Nějak to dopadne, zavřela jsem oči a buch hlavou do dveří. Rázem jsem se odrazila dozadu. Lyže přežily bez újmy, ale já měla před sebou tisíc hvězdiček. Na spolužácích bylo vidět zmatení – mají se smát? Nikdo se nahlas nesmál. Ale já jo. Zdálky to viděl i profesor a hned se mne ptal, zda jsem O.K. No, nic moc mi nebylo – točila se mi hlava, bylo mi na zvracení. Asi slabý otřes mozku. Večer jsem měla omluvenku na večerní lyžování. A to mi bylo líto, protože večerní lyžování jsem měla ráda. A i mi to šlo. Další dny už mi bylo lépe a opět jsem se k ostatním připojila. A také při vzpomínce na můj úraz jsme se upřímně zasmáli. Kamarádka mi tenkrát říkala, že to vypadalo v té rychlosti z kopce hrozně, a i když to bylo zároveň legrační, že se o mne spíše bála. Ale naštěstí boule a lehký otřes zmizely a maturitu jsem udělala v pohodě:-), takže asi bez újmy.
Chytra - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz