Podzimní čas je obdobím, kdy nenávratně končí čas léta, prázdnin a dovolených, ale také končí s tím většinou související doba tepla a z toho plynoucích radostí. Koupaliště najednou osiří a už neslyšíme onen známý, nejen dětský, radostný křik a šplouchání vody. Když projíždíme nebo procházíme kolem, vidíme jen opuštěné vodní nádrže, které čekají na svoji pravidelnou údržbu a renovaci.
Jak může vypadat takový podzim? Ráno už často pěkně přituhuje, ale během dne se teploty ještě dokážou vyhoupnout třeba i nad 15 stupňů. Může funět silný vítr, ale mohou také být dny docela příjemné, zalité slunečními paprsky. To potom říkáme, že přišlo babí léto; pro mne to tedy je synonymum krásného a teplého podzimu, a zároveň takového určitého poklidu, který jaksi s prostou samozřejmostí s sebou přináší toto příjemné počasí.
Co je opravdu nádherné na podzimu, to jsou jeho barvy. Všimli jste si, jak nádherně vybarvené dokážou být nejen louky, ale hlavně les a listnaté stromy v parcích? Obzvlášť ve větších listnatých porostech je tato barevnost podzimu patrná – jedná se o celé pásy měnících se barev od zelené přes žlutou, okrovou, hnědou až po červenou. Posloupnosti se meze nekladou a jen příroda sama si patrně tyto omalovánky vymalovává. A také barvičky mění a střídá, až nám oči přecházejí a nestačíme se tomu zázraku divit, a taky až většina listí úplně opadá. Vždycky to sleduji od samého začátku, kdy pár prvních listů začne jakoby zlehounka a opatrně, až snad i nesměle, žloutnout. Ale pak mi připadá, že to jde všechno ráz naráz – další dny už je těch žlutých listů víc a víc, a postupně sledujeme i přibývání dalších barev, někdy mi připadá, jako by se příroda začínala červenat a rdít nad tím, že její listnaté stromy co nevidět budou ve svojí krásné a přirozené nahotě. A opravdu to takhle je, listy začnou zanedlouho opadávat a jen vítr si s nimi na zemi pohrává.
Ale podzim může být také velmi nepříjemný, takový, kdy jen pořád prší, jsou plískanice, ráno mlhy a přes celý den je sychravo a takzvaně „vlezlé“ chladné počasí, které se dostane do všech zákoutí našeho těla, duše i domovů. A to už nám potom spadané listí nepřipadá ani za mák romantické, naopak je to jako mokrý a špinavý odpad, který se povaluje, kde všude ho vítr zavál. Nejenže to na nás působí chtě–nechtě poněkud depresivně, když najednou vidíme holé stromy a všude kolem, tedy na zemi, v příkopech, na zahradách, v okapech střech i jinde se povalují hromady špinavého, zapáchajícího, mokrého a tlejícího listí, ale to všechno dohromady i s jakýmsi podzimním splínem v nás vzbuzuje pocit špíny, nucené práce a částečného nebezpečí. Špína je jasná – listí se povaluje po zemi, do toho prší, všude samé bláto a špinavé studené listí, brr! Práce se nám vybavuje při představě shrabování a nekonečného uklízení tohoto listí, včetně čištění zapadaných okapů a dalších míst. A jaké že může znamenat listí nebezpečí? Už jste někdy uklouzli na tomto mokrém a kluzkém, žlutohnědém, nevábně vypadajícím špinavém smetí? Nemluvě o autech a popadaných listech na silnicích. Efekt může být téměř totožný jako náledí, snad navíc nebezpečnější v tom, že toto nebezpečí ani nečekáme.
Na podzim se také krátí dny, znamená to tedy, že se poměrně brzy stmívá. I na tento fakt si mnozí z nás zvykají jen těžko. Ale bojovat se proti němu nedá. Stejně jako proti dalšímu podzimnímu specifiku, které vůbec nepřináleží počasí a není způsobené odklonem Země od Slunce, ale spíš člověkem jako takovým a jeho potřebami. Jedná se o fakt, že přecházíme z letního času na zimní. Pravda, ten první den nám připadá, že máme na všechno o hodinu víc času, ale pak se zadaptujeme a zůstanou nám už jen dlouhé, pochmurné podzimní večery, kdy je venku brzy tma. A tma je jen další, poněkud nepříjemný artikl podzimu, ale o tom jsem se už zmiňovala.
I přes několik oněch výše zmíněných krásných a příjemných podzimních chvil (zejména v první polovině) je toto roční období přece jen více zastoupeno a více prostoupeno chladnějším klimatem, s ponurým a tmavým nádechem.
Lenkajitu – čtenářka
ChytráŽena.cz