Jablka

S Matějem jsme se znali od střední školy. Chodil o dva ročníky výše. Trávili jsme spolu hodně času a byli jsme takovou typickou studentskou láskou. Všichni se domnívali, že patříme k sobě a že spolu budeme sdílet i léta budoucí.

Osud nám však životy přece jen trochu zamotal. Vinou pomluv a zlých jazyků jsme se po dvou letech rozešli. On si vzápětí našel jinou, mou nejlepší kamarádku. Jak jsem zjistila, právě od ní měl ony „zaručené" informace o tom, jak a s kým jej podvádím. Viola si jej omotala kolem prstu. Já si pobrečela, ale život šel dál.

Začala jsem pracovat jako úřednice v malé firmě. Brzy jsem navázala vztah s kolegou. Nebyla to sice láska „až za hrob“, jak tomu bylo s Matějem. Byl spolehlivý a měl mě rád. Po roce jsme se vzali. Po dalších 3 letech jsme si koupili malý domek za městem. Jen jediné se nám nedařilo, neměli jsme dítě. Zkoušela jsem nejrůznější způsoby léčby, ale nic nezabíralo. V našem pěkném domě bylo útulno, ale chyběl zde dětský pláč. Když jsem konečně otěhotněla, naše radost neměla konce. Bohužel trvala jen krátce. V sychravých podzimních dnech jsem uklouzla na spadaném listí. Hned jsem ucítila bolest v břiše, odvezla mě záchranka a o dítě jsem přišla. Náš vztah pak viditelně ochladl. Můj muž Tomáš se mi snažil vyhýbat, začal chodit z práce pozdě, občas přišel opilý. Po čase se stávalo, že nepřišel vůbec. Vydržela jsem tento způsob života téměř rok. Pak jsem dala Tomovi ultimátum a on ode mě odešel.

V této nelehké době jsem potkala svou bývalou studentskou lásku - Matěje. Moje kamarádka s ním dlouho nevydržela. Brzy si našla náhradu. Matěj si založil vlastní firmu a tak více pracoval, než se sháněl po partnerce. Také byl pracovně nějaký čas v cizině. Až po několika letech se vlastně dozvěděl, jak tomu tenkrát bylo. Nikoho jsem neměla a nikdy jsem mu nebyla nevěrná. Když jsme se sešli, nechyběla ani nějaká ta slzička. Zjistila jsem, že k němu pořád cítím náklonnost. I když jinou, než tu napůl dětskou. Oba jsme byli dospělí, navíc poznamenáni nevydařenými vztahy a oba jsme po lásce a něžnostech tolik toužili. Scházeli jsme se, chodívali na procházky. Po čase jsem jej pozvala k sobě. Hodně mi pomohl s domem a já mu na oplátku začala vést účetnictví. Po nějaké době Matěj prodal byt a nastěhoval se ke mně. Zatím jsme spolu žili jen, jak se říká, na „psí“ knížku. Tušila jsem, že můj patrner touží po dítěti. Oběma nám bylo přes 30, tudíž nejvyšší čas založit rodinu.

V tom pracovním nasazení jsem se přestala pozorovat, počítat dny, kdy by bylo vhodné počít...

Opět tu byl podzim. Tentokrát se plískanice nekonaly, venku bylo zlatavé babí léto, s Matějem jsme sklízeli jablka do malého altánku na zahradě. Cítila jsem se nějak zvláštně, zdálo se mi, že je svět v jednom kole. Závrať mě přepadla zcela nečekaně, musela jsem se přidržet bedýnek. Jsem ženská, proto jsem téměř stoprocentně poznala, co se mnou je. "Čekám dítě!" vykřikl můj vnitřní hlas. A když přišel Matěj ze zahrady, kde ještě shraboval listí, podávala jsem mu v ošatce 3 nejrásnější jablka z celé zahrady. Překvapeně na ně zíral. Neřekla jsem nic, jen ukázala na sebe a na něj. "A pro koho máme to třetí?" opáčil. Jen jsem se pousmála a políbila jej. Pochopil hned a v očích měl slzy.

Na tento podzim nikdy v životě nezapomeneme. Přinesl nám ovoce naší lásky....

bertice - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete