Myslím, že každý v mládí udělal spoustu chyb a neuposlechl dobře míněných rad svých rodičů, kteří své děti chtějí chránit a snaží se jim pomoci, aby neopakovaly jejich vlastní chyby.

Bohužel většinou marně, každý z nás si tu svoji "držku" musí nabít sám. Někteří se poučí, mnozí jsou nepoučitelní a dokáží opakovat své chyby ve volbě partnera znovu, jako by byli přitahováni stále podobnými typy, bláznivě se zamilují, věří, že chyby se napraví. Není to pravda, většinou vztah končí dalším zklamáním.

Můj životní omyl byl tak paradoxně stejný, že po letech přemýšlím, kam jsem dala rozum a oči.

Jako mladé trdlo jsem byla bláznivě zamilovaná do hocha, který bydlel poměrně daleko, jezdil za mnou dvě hodiny, každý víkend, vypadalo to na lásku až za hrob. Bylo to krásné, již jsem se viděla, jak se vdávám, po dvou letech ale přišel šok.

Začalo to nenápadně, jednak nikdy nemluvil o svatbě a pak již začaly poznámky, že ho to nebaví každý týden jezdit. Nějak jsem zpozorněla a při výletu autem jsem se milého zeptala, co se děje, zda má někoho jiného. Neuměl lhát a tak řekl, že má kamarádku, se kterou chodí na kafe. Tehdy mi došlo, že jsme spolu nikdy vlastně nebyli ani ve společnosti, nikdy nepřijel, když se u nás konala nějaká rodinná sešlost, vlastně ho skoro nikdo osobně neznal.

Seděla jsem asi minutu jako opařená, pak jsem již dokázala reagovat: "No to se nedá nic dělat!" Vystoupila jsem z auta a hrdě odešla domů.
Doma byli v šoku, že jsem přišla sama, odmítla jsem cokoliv komentovat. Týden jsem tajně brečela a pak uzrál můj ďábelský plán. Já ti ukážu.
Poslala jsem nezávazný pohled klukovi, se kterým jsem si kdysi před dvěma roky vyměnila adresu, pak už jsem mu nikdy neodepsala na žádný dopis a byla jsem velmi převapena, že jsem dostala okamžitou odpověď, jak je šťastný, že si na něj pamatuji, atd.

Události dostaly nebývalý spád. Ten pohled jsem dostala v březnu, v dubnu jsme se poprve setkali, vůbec se mi nelíbil, jenže on se hned při první schůzce zeptal, zda si ho vezmu. Koktala jsem, že se neznáme, ovšem než jsem odjela domů, bylo naplánováno, že v červnu bude svatba.
Rodiče šíleli, ale já šla vlastně přes mrtvoly.

Protože jsem skoro celý květen byla v lázních, na opačném konci republiky, svatba se  konala v červenci.

Dva týdny před svatbou jsem pochopila, že je to nevyzrálý kluk a že vůbec nic spolu nemáme společného. Jenže znáte to: v té době, malá vesnice, hosté pozvaní... a navíc jsem zjistila, že jsem těhotná.

Takže jsem nikomu nic neřekla a byla svatba.

Dopadlo to, jak se dalo čekat - v listopadu odešel a již se nevrátil...
Rozvod byl sice až za tři roky, sám o něj požádal, ale ani se nenamáhal k němu přijít.
A jak dopadla moje první láska? Taky se oženil, vlastně ani nevím, koho si vzal, a rozvedl se brzy po nás.

Oba máme dcery, které se jmenují stejně, protože se u nás stavil, v té době čekali rodinu, moje dcera se mu líbíla a tak to pojal i se stejným jménem.
Po jeho rozvodu se pokoušel za mnou jezdit, ale už jsem mu nedokázala věřit a po čase jsem mu řekla, že to nemá smysl.
A tak skončil příběh dvou natruc svateb, on zůstal sám se svou dcerou, já se svou taky, po letech jsme se potkali, tedy opět přijel, dcery si rozuměly, ale my jsme vypili kafe a víc si neřekli...

Zůstali jsme sami, stejnou chybu neudělali, a jedinou radostí, která nám zbyla, byly dcery. O té jeho moc nevím, ale já byla se svou velmi šťastná.
Vím, že je to mlácení prázdné slámy, ale věřte, že každý truc špatně skončí.
Mladí mi to nikdy neuvěří, takže můj příběh je mementem, jak si vlastně zkazit život. I když stále říkám, že jsem šťastně rozvedená, není to pravda.
Dítě vyroste, má vlastní rodinu a být na stáří sám není nic krásného, protože montovat se mezi mladé nedělá nikdy dobrotu a člověk jen čeká na telefon, mail, návštěvu a zda ho milostivě pozvou.

Takže, mladé dívky: dvakrát měřte a jednou řežte!!!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10