Blanka, 45 let, vypráví o osudové maturitě
Blanka úspěšně zvládla maturitu z češtiny a angličtiny. Protože ale byla studentkou zdravotní školy, čekala jí ještě praktická zkouška.V ústní, teoretické části bylo nutné co nejpřesněji popsat danou nemoc včetně diagnózy a v praktické části udělat vše, co je potřeba v souvislosti s danou nemocí udělat a je náplní zdravotní sestry. Celou noc před zkouškou Blanka nezamhouřila oko, listovala v učebnicích, aby si zopakovala nemoci a jejich příznaky. Ráno nevyspalá a nervózní vykročila směrem k nemocnici, kde se praktická maturita měla konat. Předstoupila před maturitní komisi, která už měla na stole připravené maturitní otázky. Třesoucí se rukou sáhla po jedné z obálek. Po jejím otevření a přečtení zadané otázky se jí srdce nervózně rozbouchalo. V tom okamžiku si přála, aby osoba, kterou jí na diagnózu její nemoci vyberou, byla žena a ne muž. Nemoc se jmenovala Hermia ingvinae, laicky onemocnění slabin. A potom se stalo to, čeho se Blanka nejvíc obávala. Pacient, kterého jí komise spolu s chirurgem vybrala, byl muž. Dvaadvacetiletý modrooký blonďák. Jejím úkolem bylo pacienta připravit na operaci, ale předtím ještě musela absolvovat ústní zkoušku, ve které popsala diagnózu, příznaky a způsob léčení.
Když viděla na posteli ležícího muže, kterého měla připravit na operaci, znervózněla, tvář jí zčervenala z trémy a dlaně jí zvlhly. Ten muž byl velmi pěkný a jeho modré oči, ze kterých byla vidět obava z operačního zákroku, hleděly na ní tak upřeně, že na chvíli nebyla schopná říci jediné slovo. Po chvíli nabrala odvahu a začala plnit další část maturitní zkoušky. Po příjemném rozhovoru, ve kterém se snažila pacienta zbavit obavy z operace, jí čekala ta nejtěžší část zkoušky. Pacienta bylo nutné oholit na místě, kde se povede operační řez a dát mu klystýr. Musela překonat trému a podívat se na pacienta očima sestry, nikoliv ženy. Začala tedy dělat vše automaticky tak, jak se to naučila a celou dobu se na svého pacienta ani nepodívala. Když skončila, sama tomu nechtěla věřit, že to dokázala.
Pacienta odvezli na operační sál. Blanka si zhluboka vydechla a čekala, až ho z operace přivezou, aby mohla dokončit i svou poslední část úkolu. Ta spočívala v péči o pacienta do doby, než se probere z narkózy. Když Mirka přivezli se sálu, ještě spal. Sedla si na židli vedle postele a čekala. Měla obavy, aby nezvracel nebo neměl nějaké bolesti. Asi po 15ti minutách otevřel oči. Byl ještě trochu omámený, jazyk ho neposlouchal, ale jeho oči se na ní upřeně dívaly. Po několika nesrozumitelných slovech, která zamumlal, zase usnul. Blance se ulevilo, protože svůj úkol zvládla lépe, než sama doufala. Komise ohodnotila splnění její maturitní zkoušky na výbornou a jí teď už čekaly jen ty příjemnější dny. Protože byla v abecedním seznamu čtvrtá, maturovala hned první den a zbytek týdne chodila do nemocnice jen na praxi.
Druhý den se přišla podívat na chirurgické oddělení na svého pacienta. Hned jak jí spatřil, rozzářily se mu oči a požádal jí, aby si k němu na chvíli přisedla. Slovo dalo slovo a prodebatovali spolu skoro hodinu. Mirek studoval na vysoké škole a zrovna neměl žádnou dívku. Z rozhovoru vycítila, že se mu líbí, a že má o ni zájem. Jeho pohled ji od samého začátku přímo elektrizoval, uvědomila si, že je velice sympatický a jeho náklonnost mu oplácela.
Mirek se po propuštění z nemocnice velice rychle zotavil a za několik dní přišel Blance poděkovat za její péči. Našel ji na internátu, kde zatím bydlela. Přinesl jí velikou kytici na důkaz, že na ní stále myslí a nechce na ni zapomenout.
Blanka začala pracovat v nemocnici, Mirek úspěšně zakončil vysokou školu a oba se rozhodli pro společný život. Od té doby už uplynulo skoro 30 let a oni jsou stále ještě spolu, spokojeni a šťastni. Vychovali dvě zdravé dcery a těší se ze tří vydařených vnoučat.