Léčitel ze sousedství

Nejsem rozhodně člověk, který by cíleně vyhledával různé šarlatány a rádoby přírodní léčitele. Ba naopak. Spíš se jim vyhýbám.  Nevěřím, že by někoho opravdu vyléčili. Spíš razím ten názor, že to dělají k vlastnímu prospěchu - penězům. Když je člověk opravdu nemocný a ani žádný doktor už nedokáže pomoct. Je ochoten se i upsat ďáblu a jít k léčiteli. Znám člověka, který se bylinkami a léčitelstvím zabývá mnoho let. Dělá masáže a do člověka téměř vidí. Tento se ovšem výše zmíněným naprosto vymyká. Už tím, že člověku opravdu dokáže pomoci.

Žije v mém sousedství už mnoho let a znám ho jako seriozního člověka, za kterým jezdí pacienti až z Prahy. Svou živnost si postavil na dobré pověsti. Nikde na dveřích nemá napsáno, že by byl léčitel. Prostě jeden řekne druhému, že mu pomohl, ten to řekne dál .... Je to starší člověk, který vlivem silné cukrovky přišel o zrak. Musí s touto nemocí bojovat, přesto se neustále vzdělává a je se světem spojený s PC a svou rodinou. Ven moc nevychází. Jako slepý ztrácí v prostoru orientaci. Proto chodí jen v doprovodu. Stejně má ale neustále návštěvy a lidé ho prosí o pomoc. Proto se zdržuje hlavně doma.

Jednou jsem dostala hnisavou angínu, v té době mě chytly i ledviny a ráno jsem se vzbudila s hroznou bolestí  krční páteře. Byl na mě zoufalý pohled.  Tenkrát jsem se odhodlala zajít k našemu léčiteli na masáž. Přijal mě moc mile a hned přišel na to, co mi je. U lékaře je to naopak. Ten se první zeptá, co mě trápí a na základě toho stanoví diagnozu. Tento pán mě položil na gauč, začal mě masírovat a postupně přicházel na to, které části těla mě bolí, včetně těch ledvin a krku. Jeho masáž byla úžasná a velice mi pomohla. Na ledviny mi dal vlastnoručně sesypaný čaj z bylin, který mi pomohl. Pila jsem ho celý týden a okamžitě mi ulevil. Angínu jsem musela překonat klasicky práškama a ležením v posteli. Ale krk a ledviny se uklidnily a  hned se mi udělalo líp. Ten pán po mně nechtěl ani korunu, ale přesto jsem mu donesla aspoň kávu a hlavně jsem mu poděkovala za jeho péči.

Myslím, že když člověk ztratí během života jeden ze smyslů ( v tomto případě zrak) tak jiný ze smyslů se mu zase vyostří. Někde musí být rovnováha. Je to zvláštní. Myslím, že má teď ten léčitel kouzelné ruce, citlivý hmat a obrovské vcítění do druhého člověka. Je to velice chytrý člověk, a i když nevidí, ty své bylinky cítí a pozná je naprosto bez problémů. Myslím, že kdyby každý léčitel přistupoval ke své práci takto zodpovědně, určitě by nám bylo na světě líp.