Už asi dvacet let mě zajímá ezoterika. Nakoupila jsem si spoustu knih, absolvovala fůru seminářů a přednášek  a  seznámila se s různými firmami, které se zabývaly alternativní medicínou i stravou.

Mezitím jsme jednou  jeli  s rodinou na dovolenou na H.Bečvu, četla jsem si tam své starší finklubácké časopisy a najednou mě upoutal  inzerát, že nějaká léčitelka z Prahy, pořádá už několikátý relaxační týden v Podhájské. Nějak mě to oslovilo,  manžel neměl námitek, tak jsem se brzy chystala na Slovensko. Cesta byla složitější, ale dojela jsem v pohodě, ubytování pěkný, soukromý dvůr s několika garsonkami, kde se dalo i vařit. Kolem mě cizí ženy  i muži, hlavně z Prahy. Zapojila jsem se do programu, kde se ráno cvičilo v rose na zahradě, na sluníčku, kdo nechtěl, mohl klidně spát, po snídani každý sám nebo hromadně  šel na termální koupaliště.

Oběd  v areálu  a k večeru zpět ,večířka někdy hromadná, někdy soukromá a pak  zase tzv. sezení, přednášky, povídání, meditace, hudba a tak , na zahradě pod visícími hrozny.

V areálu koupaliště, v určitých hodinách, po celý den, se naše skupina mezi koupačkou soustředila na travičce někde pod stromy a naše léčitelka nás stále s něčím seznamovala.  Jednou to byly stromy kolem, jindy různé ezoterické či psychologické metody,  léčitelské  přednášky.  Někdo si i zdříml, byla to jeho věc. Nikdo nikoho na nic nenutil.

Nádherný týden plynul, v duši klid, žádná starost, spokojenost, odpočinek, relax, nezapomenutelné zážitky.

Výuka  pokračovala, lidé se seznamovali při hudbě či meditaci. Po večerech byly  další  přednášky, o ušních svících, z numerologie, karty, kameny, aura, čakry, kostky i ting, andělé, duše, aj., jezdili jsme se třeba  dívat k večeru na auru lesů, v tichém meditačním rozpoložení stáli u silnice na parkovišti a zírali  nebo vnímali  západ slunce.

Jednou při osobním povídání jsem se dověděla, že jsem s léčitelkou v minulém životě  jezdila jako bojovník na nízkých mongolských koních po stepích.

A v tento moment se potvrdilo, proč jsem vlastně podvědomě objevila inzerát, který by mě dostal tam, kde jsem se ocitla, abych se něco dověděla i z minulého života, mj. koně miluji a potvrdilo mi to nadále, že něco mezi nebem a zemí  existuje.  A tak se snažím to stále v sobě rozvíjet a mnohdy tak radím i jiným.

Léčitelku z Prahy jsem nikdy více neviděla, nevyhledala, ale zřejmě do mého života patřila, když se mi podařilo ji  takto najít a setkat se s ní. Občas jsem její  jméno spojené s firmou nebo   pražskou poradnou někde zahlédla v časopisech,  a vzpomenula si na nádherně prožitý týden.
Přála bych to prožít  všem,  hlavně pro klid duše.