Je tomu přibližně rok, kdy jsem měla tento zdravotní problém a sama jsem tušila, o jakou diagnózu půjde, jelikož jsem o tomto problému slyšela od kamarádky. To, že se bude tato diagnóza týkat i mne jsem do té doby absolutně netušila. Ale stalo se.
Neskutečná bolest při chůzi, ani jsem nemohla pořádně došlápnout na patu, jelikož jsem měla pocit mučení, - jako kdyby mne přes patu mlátili. Opravdu vydržím hodně, ale tohle bylo prostě nesnesitelné. Při své práci také hlavně chodím. Nohu jsem již za sebou spíše tahala. Snažila jsem se nedělat zbytečné kroky. Samozřejmě jsem se nevyhnula otázkám kolegyň, co mám, - či nemám s nohou. Dopad to mělo takový, že nakonec jsem doslova dostala příkazem navštívit lékaře..., a to okamžitě! Bylo mi jednoznačně řečeno, - chci vědět, co s nohou máš, sama to nevíš... - tak koukej, ať už jsi tam! Poslechla jsem.
Manžel mne k lékaři dovezl.
Zaklepala jsem na dveře ordinace. Nic. Slyšela jsem jen hlasy a ženský smích. Počkala jsem chvíli. Opět jsem zaklepala. Opakoval se opět smích, hlasy a nic... Asi jsem si dovolila moc, jelikož měli... a to po druhém zaklepání pouze 10 minut do přestávky, která znamenala konec ordinačních hodin. Zmíním též fakt, že tento den byl pátek.
Jelikož jsem však byla na poliklinice, kde se dělají rentgeny zcela běžně po celý den, sedla jsem si před jiné dveře a čekala, až na mne přijde řada. Manžel se mne zeptal, proč usedám ..., ...? - že ortoped akorát přichází. Naivně jsem si myslela, že se jde pacientů zeptat, kdo mu klepal na dveře! No, tak to ani náhodou! Vysmátá sestřička šla vedle něj, pan doktor se snažil tvářit vážně. Tak jsem se zase zvedla a pajdavou chůzí a skoro se slzami v očích, jelikož bolest to opravdu byla hrozná, šla jim naproti. Povídám panu doktorovi: "Dobrý den, pane doktore, vy jste pan doktor ?.......? "Ano, to jsem...!" Tak jsem mu řekla, jaký mám problém, že už ani chodit nemůžu... a že si myslím, že to bude patní ostruha, že jsem na něj klepala, ale nikdo neotevřel! Tento pan doktor mi řekl, že jdou akorát na oběd a abych přišla v pondělí!!!! Nádhera sama, co? Tak mu povídám...,nic, byla jsem normálně přerušena slovy..., přijďte v pondělí! Lidé, co seděli čekajíc na rentgen jen vrtěli nevěřícně hlavou, jedna paní to neunesla a začala se normálně smát.
Pan doktor, který kdyby někde ztratil 80 kg , tak by byl možná OK. Ale takový mužský a musí jít na oběd včas, aby náhodou na podvýživu neumřel..., ať si pacienti počkají, třeba i tři dny, no, né???!!!
Můj manžel byl tak naštvaný, že mne odvezl rovnou do nemocnice na vyšetření. Nespletla jsem se. Opravdu se jednalo o patní ostruhu. Rentgen diagnózu potvrdil a já již v pondělí absolvovala relativně vhodnou léčbu.
K panu doktorovi,- upřímně řečeno jsem ani jít nechtěla, to že dal přednost obědu před pacientem, jsem čekala. Jelikož se jedná o toho samého p. doktora, díky kterému je můj muž invalidní. Proto můj muž naprosto přesně věděl, že je to on... . Kdyby již tenkrát opravdu léčil a hlavně hledal příčinu, stát by se to nemohlo!!!! A to je názor nejen můj, ale i jiných, ostatních lékařů.
Našemu zdravotnictví opravdu děkuji, ovšem nemám za co!
Autor: Vikitorie