Loňská autonehoda

V loňském roce jsem jako každý jiný den šla i 6. prosince do práce. Na přechodu, kde stála auta a dávala přednost v jízdě, jsem vůbec neuvažovala, že mi může hrozit nějaké nebezpečí.

Vešla jsem tedy, podotýkám, na přechodu do vozovky, a když jsem byla téměř na druhém konci silnice, auto, které mi předtím dávalo přednost, se na mě začalo rozjíždět. V tu chvíli mě napadlo jen, abych se rozeběhla. A to mi zřejmě zachránilo život. Řidička auta mě vůbec nezaregistrovala a prostě jela dál. Auto mě chytlo do pravého lýtka a upadla jsem na zem. Jediná slečna ke mně přiběhla a ptala se, zda jsem v pořádku. V tu chvíli jsem v pořádku byla. Jen jsem cítila, že mě bolí koleno. Za chvilku přiběhla i žena z auta, které mě strhlo na zem. Byla více v šoku nežli já, klepaly se jí ruce a ptala se, zda mě má odvézt někam do nemocnice a zda jsem v pořádku. Já jsem chodit mohla a tak jsme si jen vyměnily telefonní čísla a já šla na metro a jela do práce.

Teprve v metru mi došlo, co se mi stalo. Volala jsem to příteli a ten se hned nabídl, že pro mě přijede a že si mám dojít k lékaři na rentgen. Řekla jsem mu, že jsem v pořádku, a že si na rentgen dojdu, uklidnil se. Když jsem si moji situaci uvědomila, začaly mi po tváři téct slzy. Bylo mi hrozně. V metru se na mě lidé dívali, ale já nemohla přestat plakat. Napsala jsem kolegyni a sešly jsme se na metru a do práce pak jely společně autobusem. Dopoledne mě kolega odvezl na rentgen a když mě lékař kontroloval, řekla jsem mu, co se mi stalo. Bral to jako normální věc, že auta narážejí i do lidí. Já jsem si myslela, že mě nebude brát vážně, ale asi to byla normální věc. Rentgen byl v pořádku a já teprve až doma zjistila, že mám na pravém lýtku pěknou bouli a i pěkně zabarvenou. Koupila jsem si gel a každý den to mazala, aby se sraženina rozpustila. Můj pondělní úraz znamenal, že jsem ten týden nemohla jít na moje oblíbené tance, ale co se dalo dělat. Alespoň jsem žila a mohla chodit, i když ne tančit.

Musím přiznat, že teď, když přecházím silnici, raději počkám, až vím, že řidič auta o mně ví a já mu zamávám, že přecházím. Prostě k autům a všemu, co má kola, mám teď větší respekt. Takže pokud přecházíte, ujistěte se, že o vás řidič auta ví.

                                                                                             Sarikos – čtenářka

                                                                                                   ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout