Moje maminka miluje zelené kytky. Palmy i obyčejné pokojové květiny. Je toho názoru, že pokud někdo dosáhne květu, je dobrý zahradník a umí se o květinu postarat. Jenže ona to dotáhne u pěstování květin jen k zalívání. A to ještě občas. Proto jí většinou kytky zežloutnou a uschnou. No já říkám, že jsou u ní kytky na dožití. Ty stále zelené nenáročné se ale drží nejdéle.

Nedávno zkoušela vypěstovat pomerančovník z pecky plodu. To se jí podařilo. Možná omylem, možná proto, že si jej moc nevšímala, prostě vzešla z něj malá rostlinka. Ale jakmile se o něj začala mamka více starat, tak zase brzo odešla. Zkoušela vypěstovat kiwi, ananas nebo meloun z pecky. Ale vždy to nabralo podobný konec.

Někdy ta rostlinka opravdu vzešla, ale brzy se odporoučela k pánu. Vypěstovat třeba banánovník při našich teplotách už vyžaduje nějakou zkušenost. A to prostě moje mamka nemá. Řekla bych, že by se u ní dobře dařilo kaktusům, protože vyžadují jen ojedinělou zálivku a dlouhé období sucha. Jenže kaktusy nejsou zrovna jejím šálkem kávy.

Je zvláštní, že čím víc květin u ní uschne, tím je zapálenější k dalším pěstitelským pokusům. Jak se říká: chybami se člověk učí. Tak se rozhodla, že si vypěstuje datlovník z uschlé datle. Nastudovala si postup z internetu, nakoupila hlínu a květináč a čekala a zalívala. Mezitím jsem k ní přijela já na návštěvu. Jako obvykle byl doma pořádný šrumec. Neustále pobíhala po kuchyni, něco upekla, uvařila oběd a povídalo se, co nového v rodině a po vesnici.

Mezitím se samozřejmě zmínila o novém pokusu vypěstovat si něco zvláštního. Nadšeně mi ukazovala truhlík s peckou fíku. Zatím se v něm nic mimořádného nedělo, jen jsem slyšela, že tentokrát to určitě vyjde. No a já jsem jí z recese do té hlíny zastrčila červenou fazoli, kterou sušila hned vedle na parapetu. Byl to chvilkový nápad, nic jsem s tím nezamýšlela. A hned jsem to zas pustila z hlavy a věnovala se mamce a dětem na návštěvě.

Hned další týden mi volala, že se fík ujal, a roste jako divý. Ale že vypadá nějak divně. Nemá pevný stonek ani ty listy nejsou podobné tomu, co nastudovala na internetu. Ale že jej zalívá a milý fík krásně roste. Ten další týden, když jsme k ní s dětmi dojeli na návštěvu, tak mě hned vedla k jejímu "fíku".

No a já jsem dostala takový záchvat smíchu jako už dlouho ne. Jak už sami tušíte, vzešla jí ta fazole a vesele se pnula po parapetu :-) Sice byla trošku zklamaná, že nebude sklízet fíky, ale fazole. Ale pak se tomu svému pěstování smála se mnou. Od té doby, pokaždé když dojedeme na návštěvu, tak se ptám, jak jí roste její fík :-) Dokonce už sklidila první úrodu a nadělala výbornou fazolovou polévku. A už kuje plány, co za exotiku vypěstuje příště :-)