Mango, láska a kari

Název knihy: Mango, láska a kari
Autorka: Valijah Klásová
Nakladatelství: Motto
Datum vydání: 16.7. 2014
Počet stran: 176
Formát: 125x205
Brožovaná lepená vazba s chlopněmi
Cena: 229 Kč

Knížka Mango, láska a kari v sobě snoubí všechny chutě Indie, okořeněné špetkou lásky! Co vás čeká, když se rozhodnete, navzdory skepsi vašeho okolí, otevřít si obchod s indickým kořením a proniknout do tajů této orientální kuchyně? A co když vám to celé ještě okoření láska?

Mladá manažerka Wali má protivného šéfa a práce ji už dávno nenaplňuje jako kdysi. Navíc musí sebrat odvahu a konečně opustit ustrnulý vztah s Viktorem. A do toho všeho se nechá zlákat vůní masaly a zatouží otevřít si vlastní obchod s kořením! Na své cestě za vysněným cílem musí ale překonat počáteční nedůvěru, kterou má vůči indické kuchyni, ochutnat jídla, která do té doby neznala, a poznat leckdy svéráznou jindy zase humornou indickou náturu.

Velkými pomocníky jí jsou indický prodavač Teji a pákistánský obchodník s kořením Shahid. Je možné, že se nakonec do některého z nich zamiluje? Co její vztah s Viktorem a dosavadní práce? Opustí je pro splnění svého snu? O tom vypráví knížka Mango, láska a kari, která je prostoupená mnoha chutnými recepty z indicko-pákistánské kuchyně.

O autorce knihy Mango, láska a kari:

Klásová Valijah (*1978)

Narodila se v Písku v jižních Čechách. Po maturitě odešla do Prahy a věnovala se kariéře v oblasti marketingu a reklamy. Ve třiceti letech došlo v jejím životě k zásadnímu zlomu. Potkala pákistánského obchodníka s kořením, který ji inspiroval k otevření internetového obchodu s indickými a pákistánskými specialitami. V současné době vede tento obchod a věnuje se psaní indicko - pákistánských receptů.

Ukázka z knihy Mango, láska a kari:

Každý střípek, každičké zrnko toho indického bazaru postupně projdou mýma rukama. Zvědavě očichány, důkladně ochutnány, pečlivě roztříděny. Můj počítač se začal plnit informacemi, recepty a obrázky. Připadalo mi, jako bych se každý den toulala po záhadné planetce Shalamar a poznávala její květy, plody a bylinky. Teji, indický prodavač se stříbrným náramkem, si postupně zvykl na mou přítomnost i moje všetečné dotazy a oproti prvnímu setkání se choval nesmírně laskavě a vstřícně. Pravda, šedými ostrůvky našeho křehkého přátelství byly úterky. Úterky jsou totiž “dny čerstvé zeleniny”. Úžasná záležitost!

Spočívá v tom, že už tak maličký prostor obchůdku zatarasíte velkýma bednama s čerstvou zeleninou. Na ni se pak jako na povel sesypou všichni Indové a černoši z Prahy. Hulákají, přehrabují se v přepravkách, zakopávají o ně, sundavají své děti z regálů a smlouvají o cenách. Pokaždé, když se uprostřed takového chaosu vynořím s erudovaným dotazem: “Teji?! Kokosové máslo je vyrobené z kokosu?” Vysloužím si tvrdý pohled árijského bojovníka, který spolehlivě ukončí můj hlad po vědění. Úterky jsou také dny, kdy do obchodu chodí nakupovat nejvíc černochů. Ty mám nejraději. Jsou jiní, naprosto šílení a je s nimi většinou legrace. Neuvěřitelně tvrdě smlouvají o cenách. “Prosím tě, za kolik jsme kupovali okru v tom jiném obchodě?” Řve do telefonu mladá černoška s vlasy obarvenými na červeno. “No jasně, tak to měli levnější než tady. Hm, dík.”

Obrátí nákupní košík dnem vzhůru a všechna okra letí zpátky do bedny. S prásknutím košík odhodí a odejde. Za pět minut je zpátky: “Za kolik že prodáváte tu okru?” Estráda pokračuje. Teji je nezdolný jako himálajský ledovec: “Jděte si nakoupit do Tesca a taky je zkuste požádat o slevu.” Osobně si ale myslím, že někteří by si za své herecké výkony zasloužili celý nákup zadarmo. Jako ten elegantní černoušek v modrém saku. Po srdceryvném vyjednávacím rituálu nahází zeleninu do brašny a zcela mimo jakoukoli slouvislost všem přítomným oznámí, že je členem africké královské rodiny. Doprovázen mým obdivným pohledem majestátně vychází ze dveří. “Teji, slyšel jsi to? Skutečný princ! A z Afriky?“ “Hm, tady je každý druhý nějakým princem. To si zvykneš.” Odpoví lakonicky a utluče tak veškerou romantiku mého dne. A pak je tu nádherná mladá černoška. S kůží hladkou a tmavou jako dortová poleva. Ptá se na čerstvou okru. “Jdete pozdě, už je vyprodaná,” odpoví stroze Teji.

Úslužně jí ukazuji plechovku se zavařenou okrou. “Fuj, to nechci,” věnuje mi pohrdavý pohled. Jsem okouzlena její krásou. Vlní se podél regálů jako černá mamba a nakonec si vybere africká melounová semínka. Zaplatí a odvlní se do dáli. “Pracuje v bordelu, dělá tam striptérku,” informuje krátce Teji. “Opravdu? Jak to víš?” Usměje se. “Prostě to vím.” Teji své zákazníky dobře zná. Možná víc, než sami tuší. Ukazuje mi mladou Afghánku. Její manžel je lékař a v Praze má vlastní ordinaci. Taky početnou rodinu z Iráku neúspěšně žádající o azyl. Kuchaře z Bangladéše a trojici Nepálců, obchodníků. Pak je tu statná černoška se čtyřmi roztomilými dětmi. Nechá si podat židli. Usadí se doprostřed krámu, kojí miminko a ostatní děti za jejího komandování obstarávají nákup. “Je vdaná za Angličana, diplomata,” šeptá mi Teji, když odejdou.

Občas se stane, že se v obchodě sejde vícero zákazníků, kteří shodně tvrdí, že mají zamluvenou bednu čerstvé zeleniny. Problém je, že podle záznamů v knize objednal bedýnku pouze jeden z nich. Konflikty na mezinárodní úrovni tu řeší snad častěji než samotné ministerstvo zahraničí. Pravda je, že žižkovský obchůdek je jedním z mála míst, kde koupíte čerstvou zeleninu typickou pro pákistánskou a indickou kuchyni. Třeba karelu – tu podivnou šupinatou okurku. Je prý neuvěřitelně zdravá a za syrova nesnesitelně hořká. A taky okru - vzpomínáte? Ty štíhlounké trochu chlupaté papriky v Sarkarově kuchyni. I maličké dýně pandžábi tinda, co vypadají jako nezralá zelená rajčata. Rostou prý jen v Pákistánu a Indii a připravíte z nich vynikající zeleninové kari. A další typ dýně, pro který není český název.

Dlouhý světlounce žlutý plod s jemnou ovocnou chutí. Samozřejmě tu nechybí ani chilli papričky, čerstvé lístky koriandru a kari. Čerstvé kari! To je vůbec zvláštní koření ověnčené řadou mýtů. Něco jako Yetti. Už jste slyšeli, že existuje, ale zdráháte se uvěřit. Přece jen “vidět znamená věřit” a kolik z nás čerstvé listy kari vidělo!? V jedné internetové diskuzi jsem četla, že žádné takové koření neexistuje. Vysvětlovali tam, že kari má dvojí význam - buď je to druh pokrmu nebo druh koření. Aby bylo jasno: druh směsi koření! Prý s touto směsí můžete dochutit pokrm, třeba zrovna kari. Ale kari jako samotné koření? Nesmysl! V jiné diskuzi zase kdosi odvážně připustil, že kari koření skutečně existuje, nicméně se prý ve skutečnosti jedná o limetkové listy! Kde je tedy pravda? Oproti Yettimu ji spolehlivě vystopujete v Indii. Rostou tam malé stromky, nebo spíš keře a na jejich štíhlých větvičkách se pohupují drobné zelené lístky. Voní svěže a zeleně a chutnají jako tropické léto. Přidejte malou hrst do kari omáčky a dodáte jí tu správnou exotickou příchuť. Kari listy patří mezi mé nejoblíbenější koření a vždycky pár větviček v mrazáku mám.

Další výsadou úterků je čerstvé mango. Samozřejmě jen v sezóně. Ta začíná v červnu a končí brzy na podzim. Nejlepší plody manga prý zrají v Pákistánu. Mají barvu poledního slunce a když do nich kousnete, políbí vaše rty sladkou teplou šťávou. Čerstvě natrhaná ze stromu cestují do Evropy letadlem ještě týž den. Přivoňte si k jejich zlaté pevné slupce a možná ještě ucítíte vůni dalekého slunce, pod kterým zrály. Není divu, že Pákistánci sveřepě ignorují zelená i sytě červená manga, která jsou v obchodech k mání po celý rok. Pokaždé trpělivě čekají na léto, až sady v jejich rodné zemi vydají „královnu ovoce”. Tak se u nich mangu přezdívá.

Knihu Mango, láska a kari koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros Media.