Mateřská dovolená

Už jsem několik týdnů doma z porodnice a pořád nevím, kam dřív skočit a co dříve udělat.. Nevím, jestli mám první pojíst já, nebo dát napít dítěti. Pobíhám stále v pyžamu a všechny věci dělám tak nějak neurčitě, automaticky. Chodím jako živoucí mrtvola, už si ani nepamatuji, jaké to je spát nerušeně alespoň 8 hodin.

Všechen volný čas dávám svému dítěti. Kojím ho, koupu jej, zpívám mu, nikdy jsem nebyla za zpěvačku, dokonce jsem nezpívala ani před zrcadlem či v koupelně, ale teď mi to nějak nepřijde, že můj antitalentový zpěv uslyší manžel nebo sousedé. Hlavně, že se líbí dítěti.

Nikdy jsem se neučila tančit, a přesto s dítětem skotačím a točím se do kolečka. Taky se musím pochlubit , znám snad všechny možné říkadla a básničky. Mí oblíbení hudební interpreti? Budete se možná divit, ale jsou různí, tedy hlavně ti, kteří zpívají pro děti.

Opět jsem se vrátila do krásných dětských let a stavím obrázky z kostek a jako malé dítě si zatleskám, když se mi obrázek podaří, tedy tleskáme oba, já i mé sladké dítko.Taky stavím komín z kostek, skládám puzzlíky, ovládám auto na dálkové ovládání, znám zpaměti Krtečka a jiné kreslené postavičky.

Dokonce jsem si vzpomněla, jak bučí kráva a že koza dělá méééé a prasátko chro chro. Někdy tohle opakuji pořád dokolečka až mám pocit, že bydlím v ZOO a ne u sebe doma. Ale opakování přináší ovoce a vždy mi srdíčko zaplane, když mé dítko pozná zvířátko a přidá k němu určitý zvuk.

A postupem času se zdokonaluji v omalovávání pomocí pastelek a vodovek. Už doma nebučíme, ale říkáme pěkně KRÁVA, tak, aby se mé dítko zdokonalilo v mluvení.

První krůčky svého dítěte obrečím, tak ty už mi chodíš?

Ale stále a pořád jsem dítětem.

Vozíme panenky v kočárku, děláme bábovičky na písku a postupem času se všemu zdokonalujeme.

Jen na pár let se stávám tím, čím jsem si myslela, že se už nestanu. Stávám se znovu dítětem .

Nevadí, že se nevyspím, nevadí, že nebudu mít chvíli oddych, nevadí, že se do práce vrátím jako úplný začátečník, že si na postup a kariéru budu muset počkat. Jsem ráda za to, co jsem. Jsem máma od dětí a jsem jí moc ráda.

A tohle je moje dovolená a i když ze začátku vypadá nejistě a katastroficky, na jejím konci jsou možná i slzičky . Slzičky vědomí, že mé dítě začíná své nové období poznávání a učení.

A i když se vrátím do svého zaměstnání, kousek dítěte ve mně stále zůstává. A i když unavená, tak s radostí předčítám pohádky, kreslím a vymalovávám a stále a pořád se učím trpělivosti.

I taková tedy mateřská dovolená může být.

Diesonne - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete