Dětská obezita. Téma, které je v dnešním pohodlném světě počítačů a rychlých občerstvení všudypřítomné. Zvláště aktuálním se stává nyní, kdy děti nastupují do prvního ročníku školní docházky. Mění se jejich postoj ke stravování, hospodaří s vlastními penězi, působí na ně reklama, která říká, které nápoje a sladkosti jsou „trendy“. Dalšími zlomovými body pro rozvoj obezity bývají začátek puberty a poté ukončení růstu.
Máte-li doma tlouštíka, pak už jste jistě přemýšleli, co s tím. Jedni radí počkat a „netrápit ho“, vždyť z toho vyroste. Druzí doporučují změnit jídelníček co nejdříve. Co tedy dělat? Odborníci na hubnutí radí nečekat a poradit se s doktorem, především s dětským endokrinologem.
Do tří let se vytváří tukové buňky
Je třeba mít na paměti, že dětství do velké míry determinuje, zda budeme mít v dospělosti problémy s nadváhou. „Tukové buňky se vytvářejí asi do dvou až tří let věku dítěte a jejich počet se v průběhu života většinou už nikdy nesníží. Při budoucí redukci hmotnosti se objem tukových buněk jen zmenšuje podle obsahu tuku v buňkách a tukové tkáně,“ říká odbornice na hubnutí Kristýna Galová. Při nadměrném příjmu energie a nedostatku pohybu mohou naopak tukové buňky přibývat i nadále.
Výzkumy uvádějí, že v případě obezity obou rodičů je pravděpodobnost, že jejich dítě bude mít nadváhu, téměř osmdesátiprocentní. Pokud má problémy s vysokou nadváhou jen jeden rodič, pravděpodobnost klesá na čtyřicet procent. Děti štíhlých rodičů mají nadváhu jen v sedmi procentech. Důvody jsou dva – jedním je dědičnost, druhým, podstatnějším, pak nevhodný životní styl (stravovací a pohybové návyky) celé rodiny.
Endokrinolog poradí, zda je možné z nadváhy vyrůst
„Při řešení dětské nadváhy je klíčová spolupráce odborníků na hubnutí s rodinou a dětským endokrinologem,“ říká Kristýna Galová. Návštěvu odborníka v žádném případě neodkládejte. Zjistí, jak na tom vaše dítě vlastně je, a poradí, jaký postup zvolit, například s ohledem na věk. U dětí do deseti let obvykle postačuje stabilizace aktuální hmotnosti a její kontrola. Tím, že děti rostou do výšky, je možné dosáhnout normální tělesné hmotnosti bez výrazného omezení příjmu energie. Starší děti však z nadváhy většinou nevyrostou. U třinácti až čtrnáctiletých je potřeba začít se redukčním režimem a cíleně upravit životosprávu.
„Vhodně upraveným stravováním a věku přiměřeným pohybem je potřebné dosáhnout převahy výdeje energie nad jejím příjmem. Dobrou zprávou je, že děti se hubnutím netrápí tolik jako dospělí. Jejich bazální metabolismus je mnohem vyšší než u dospělého člověka, proto jsou stravovací omezení u dětí méně přísná,“ říká Kristýna Galová.
Změna jídelníčku bolí méně, než narážky vrstevníků
Vězte, že úprava jídelníčku většinou „nebolí“ tak, jako sociální problémy spojené s nadváhou. Citové dozrávání a život „tlouštíka“ nejsou jednoduché. Dítě se musí vyrovnávat s tím, že se jeho hmotnost odlišuje od přirozené normy a akceptovatelného tělesného vzhledu. Se stoupajícím věkem narůstá vnitřní rozpor dítěte a stupňuje se stres a napětí. Obézní děti si vytváří komplex obranných mechanismů, často se uzavírají do sebe nebo naopak přebírají úlohu místního „šaška“ a zesměšňují sebe samého.
Pokud to myslíte se snížením váhy svého dítěte vážně, změna by se měla dotknout návyků celé rodiny. „Odtučňovací pobyty“ pro děti, které probíhají dočasně a v nepřirozeném prostředí, problém většinou dlouhodobě nevyřeší, v případě návratu kilogramů mohou dítě i demotivovat do budoucnosti.
Odtučňovací pobyty nemusí být trvalým řešením
Příkladem může být příklad Lenky. Ta v průběhu dětství absolvovala opakovaně čtyř až šesti týdenní pobyty, kde se jí podařilo vždy pár kilo zhubnout, ale po návratu do domácího prostředí vždy opět přibrala. V průběhu puberty její hmotnost dosáhla hranice těžké obezity, Lenka se začala stranit okolí, zdržovala se doma a kromě školy nikam nechodila. Lenčina matka měla jako lékařka o dceru strach, požádala o pomoc odborníky. Ti při vstupní konzultaci zjistili, že osmnáctiletá Lenka sama hubnout nechce, do programu nastupuje jen proto, že si to její rodiče přejí. Neustále demonstrovala, že hubne jen z povinnosti, ne z vlastního rozhodnutí.
I přesto zredukovala v průběhu tří měsíců dvanáct kilogramů. Program ukončila s hmotností 110 kilogramů a rozhodla se v hubnutí dále nepokračovat, přestože měla plnou podporu rodičů. Velkým překvapením bylo, když se po téměř třech měsících Lenka rozhodla pokračovat v hubnutí. Důvodem bylo, že si novou váhu udržela a nepřibrala kila zpět, tak jako se tomu stalo po všech odtučňovacích pobytech. Tento fakt jí dal naději, že i ona může být jednou štíhlá a dobře vypadat. Zhubla dalších dvaačtyřicet kilogramů, změnila se k nepoznání fyzicky, ale i psychicky. Našla si přítele, úspěšně ukončila studium a dnes má dvě krásné děti a hmotnost v normě.
Když zhubne maminka, často zhubne i potomek
„Domníváme se, že pro dítě je nejvhodnější hubnout v přirozeném prostředí za podpory a vedení rodičů, pod dohledem dětského endokrinologa a odborníků na hubnutí,“ říká Kristýna Galová. Vyžaduje to však velkou disciplínu, změnit by se mělo stravování rodičů i sourozenců. Pokud se nadváha týká i rodičů, pak je dobrým řešením, aby se i rodiče rozhodli pro redukci váhy celkovou změnou životního stylu.
„S nepřímým hubnutím dětí máme dobré zkušenosti. Mnoho dětí s nadváhou zhublo zároveň se svými maminkami, našimi klientkami, jen proto, že celá rodina začala zdravěji jíst. Ženy, které v rodině většinou zabezpečují stravování, vedeme k tomu, aby všechny rady a vědomosti o zdravé výživě přenášely do své rodiny. Děti tak získávají vedle zlepšení výživy také další velký benefit – zásady zdravého stravování si osvojí přirozeně,“ uzavírá Kristýna Galová.
Přidejte sport, který dítě baví
Ideální je doplnit změnu stravování v rodině společnou fyzickou aktivitou nebo sportovním kurzem pro děti – například turistika, plavání, ježdění na kole, lyžování, míčové hry nebo cvičení ve fitness zařízeních zaměřených na hubnutí. Důležité je, aby byl pohyb pro dítě zajímavý, poutavý, aby měl smysl – například se dítě dostane k určenému bodu v terénu, zvítězí nad soupeřem, dostane medaili, zlepší svůj rekord. Když se baví a zažívá pozitivní emoce, chce pohyb zopakovat, věnovat se mu. V tomto období není až tak důležité, aby dítě pohybem přímo zhublo, ale to, aby si vytvořilo pohybové zručnosti, na pohyb si zvyklo a vykonávalo jej dlouhodobě a s dobrým pocitem.