Mé kuriózní úrazy

Jako dítě jsem byla velmi živá a zvědavá, vše jsem musela vyzkoušet, prozkoumat. Nic mi nemělo uniknout. Měla jsem mnoho malých i větších úrazů -  některé kurióznější si pamatuji, jiné jsem hned zapomněla. Pamatuji se, jak jsem s tatínkem jela na návštěvu k tetě a strejdovi. Návštěva probíhala standardně nudně, v duchu dospělců.

Už jsem se těšila ven, a tak jsem taťkovi oznámila, že počkám venku před domem. Rychle jsem se obula, ale jak jsem chvátala a zabouchávala dveře, na něco jsem zapomněla. Na své prsty, nechané ve dveřích. AUUUUUUU! Řvala jsem jako lev, takže mne slyšeli i sousedi.  – Taťka zhodnotil situaci, já plakala a plakala – a jelo se do nemocnice. Na chirurgii mi prstíky ošetřili, dezinfikovali, zavázali - přišla jsem o celé 3 nehty! Ještě že prsty vydržely. Byla jsem velký marod. Maminka se nestačila divit, s čím jsme přijeli z pouhé návštěvy.

Další můj úraz byl před panelákem. S mou starší sestrou jsme si šly házet míč přes klepadlo na koberce. Na jedné straně byla tráva, na druhé chodník s rozkopanou asi metrovou dírou. Něco tam opravovali. Já šla na ten chodník. Trochu jsme se rozházely a pak jsme začaly přehazovat na body. Sestra mi hodila míč hodně dozadu. Běžela jsem pozadu – už ho mám. „Pozor, díra!“ Pozdě, letěla jsem pozadu do díry – bum bác. Moje hlava. Krev mi tekla čůrkem z hlavy. Sestra mne odvedla domů.  Maminka mne vzala pod sprchu - umyla mi hlavu, dezinfikovala a přelepila ránu. Rychle se to zacelilo a až na tu hlavu je to dobré.

Do třetice – šla jsem se sestrou do školy, volá na nás kamarádka: „Ahoj, Boženko!“ mávám na ni a bum do značky. Tolik hvězdiček jsem v životě neviděla. Ta má hlava dostávala zabrat.  Ale kromě ještě dvou větších komocí, s jednou jsem byla hospitalizovaná, se už nic jiného nestalo. Tedy myslím.