Do tanečních jsem se přihlásil překvapivě dobrovolně. Do naší třídy, kde dívky byly často o půl hlavy vyšší než chlapci, protože už tehdy nosily podpatky, přišel leták, který inzeroval nábor chlapců do tanečních. Děvčata se tenkrát hlásila sama, ale o chlapce byla nouze.

Stálo tam, že pokud se přihlásí najednou alespoň deset chlapců ze třídy, taneční budou pro jednoho stát na celou sezónu jen devadesát korun.
Bylo jasné, že opravdu o chlapce bojují, protože standardní cena pro dívky i před lety byla mnohonásobně vyšší.

Na nabídku tenkrát reagovali skoro všichni kluci od nás ze třídy. Dokonce i ti největší odpůrci společenského života se dobrovolně hlásili do tanečních s vidinou cest do hospůdek a barů. Přihlásili jsme se tenkrát skoro všichni, protože jsme nechtěli zůstat stranou základům společenského života a i poznávání dívek v kombinaci s barovým životem. Někteří chlapci už do tanečních přihlášeni byli, ale za nepoměrně vyšší ceny. Ti litovali, že nepočkali na naši partu, která se scházela i po tanečních v nedaleké hospůdce.

Naše první hodina probíhala v plném počtu, ale nevydrželo to do konce. Několik chlapců se odpojilo v momentě, kdy se měly zadat dívky, ale chtěli předejít nepříjemnému zjištění, že jsou opravdu podstatně menší. Dívky nad 180 centimetrů to opravdu nemají jednoduché, protože s podpatky převýší téměř všechny potencionální tanečníky. Napříště by to chtělo do letáků napsat, že chlapci s výškou nad 190 cm mají taneční gratis. Moc by jich stejně nebylo. Alespoň u nás ve třídě nikdo takový nebyl.

Vybral jsem si tanečnici, která měla krásné červené šaty. Možná si spíše ona vybrala mě, protože první volenka byla dámská. Bylo totiž řečeno, že dámy mají přednost. Spolu jsme prošli celými tanečními.

Nevýhodou těch červených šatů bylo, že jsme byli velice rychle rozpoznatelní, když nám něco nešlo. A to se stávalo dost často. Hned u nás byl taneční mistr nebo mistrová, takže jsme nakonec zvolil spíše taktiku tancovat co možná nejdále od tanečních mistrů. Stejně nás ale odhalili jejich pomocníci, kteří s námi měli celou sezónu opravdu hodně práce.

Dnes se ale nemusím bát mazurky a když zahrají blues, též se neztratím.
Odvážnější tance raději předvádím až po skleničce vína nebo raději po dvou.

Autor:pppeettrr