V mediální praxi se tato hodnotová příznakovost projevuje především ve stereotypním zobrazování - média přebírají stereotypy dané společnosti či dané skupiny. Stereotyp je ustálený, navyklý vzorec myšlení nebo chování. Vzniká na základě zjednodušení reality.
Nejčastějším mediálním stereotypem je tzv. genderový stereotyp označovaný zpravidla metaforickou polaritou "veřejný muž - soukromá žena".
Genderové (rodové) stereotypy vznikají důsledkem rozdílného hodnocení mužů a žen. Podávají zjednodušující obraz o mužích či ženách. Naše společnost je spíše maskulinní, proto se vyskytují genderové stereotypy týkající se žen častěji než ty mužské. V tomto stereotypu je muži přisuzováno právo vystupovat veřejně, reprezentovat rodinu, zatímco ženě přísluší vytvářet muži zázemí. Média tento stereotyp reprodukují jednak přímo (např. tím, že více vyhledávají muže ve veřejných funkcích a umožňují jim přístup do médií) a jednak nepřímo např. tím, že na porušení tohoto stereotypu upozorňují jako na raritu (např. kladou ženám v podnikání či politice otázku, jestli jejich úspěch nevadí manželovi).
Podobně by bylo možné najít v médiích některé často i nepřiznané stereotypy z různých dalších aspektů: stereotypy na základě věku, profese, zájmů, vzhledu, náboženského vyznání, národnosti, etnika, sociálně ekonomické situace, místa bydliště (město x venkov) atd. Stereotypy se netýkají jen osob, ale také věcí – potravin, firem, oblečení atd.
Jen si vzpomeňte, jaké předsudky se nejčastěji tradují o důchodcích, blondýnách, podnikatelích, politicích, policistech, sportovcích, českých automobilech, švýcarských hodinkách, vietnamských restauracích, úřednících, učitelkách, puberťácích, ruských turistech a podobně. Jistě přijdete i na řadu dalších příkladů.
Stereotypy ve zpravodajství se dotýkají samotného výběru zpráv, které v daném médiu dostanou prostor. V jejich rámci lze sledovat to, co se v nich objevilo (kdo měl možnost se vyjádřit, jak byla zpráva vystavěna atd.). Důležité je však i to, co sítem výběru neprošlo. Zástupci různých menšin se mohou ve zpravodajství vyskytovat méně často, než jaké je jejich procentuální zastoupení v populaci, a tak jsou v pomyslném měřítku důležitosti postaveni níže než ty, kterým je věnován prostor větší. Média mají také omezené prostředky pro získávání informací, soustředí se tedy jen na místa a osoby, kde je pravděpodobnost výskytu nových, zajímavých a důležitých informací, nejvyšší.
Stereotyp se vyskytuje často i v zobrazování míst a událostí, nejčastěji u tzv. ilustračních záběrů se objevují typické symboly (houfy fanoušků s vlajkami jako předzvěst fotbalového utkání, pohled na budovu Poslanecké sněmovny, záběr na Pražský hrad…)
Podívejte se večer na zprávy a věnujte pozornost mediálním stereotypům, které se v nich objevují. Budete překvapeni, tím co většinou přijímáme jako automatické a samozřejmé. Všimněte si, jak jsou ve zprávách zobrazovány některé opakující se události, např. volby, významná sportovní utkání, začátek školního roku, Vánoce, typické zimní počasí, začátek jara atd.? Nezdá se vám to každý rok stejné? Stejné komentáře, stejné obrázky, nejčastěji ilustrační…?
Mediální stereotypy se vyskytují ve zpravodajství, v publicistice, ale nejčastěji se s nimi setkáme v reklamách. Důkazem výskytu stereotypů v reklamě mohou být např. reklamy zobrazující ženy při domácích pracích, nákupech, starání se o děti, nebo v reklamách na kosmetiku a oděvy. Objevují se nejčastěji jako pasivní objekty, zatímco muži jsou aktivní (sportují, baví se s kamarády, vysvětlují něco ostatním, jsou ve vedoucích funkcích, rozhodují, organizují apod.). A co třeba senioři? Najdeme je v reklamách na nejrůznější doplňky stravy, penzijní pojištění. Zkuste si udělat soukromý průzkum a statistiku, ve kterých reklamách a v jakých rolích se objevují ženy a muži.
Meluzína - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz