Město Mikulov okouzlí každého

Při častých rodinných výletech se rádi necháváme znovu a znovu unášet kouzlem Mikulova. Město Mikulov je jedním z našich nejmalebnějších měst, které na návštěvníky dýchne nejen svou historií. Okouzlí snad každého a pokud jste ještě neměli příležitost sem zavítat, pojďte se jeho atmosféry nadýchat zatím alespoň prostřednictvím tohoto článku.
     
Historické město Mikulov ležící blízko rakouských hranic proslulo svými památkami stejně jako vínem ze zdejších vinic. Proslulá vinařská oblast milovníkům vína nabízí i vinařské stezky se zastávkami ve vinných sklípcích a málokdo z bližšího či širokého okolí si nechá ujít již tradiční zářijové slavnosti vína: Pálavské vinobraní.
     
My ale přijíždíme za památkami, kterých má město Mikulov bezpočet. Parkujeme většinou na placeném parkovišti kousek pod zámkem, u kouzelné ulice Alfonse Muchy. Počítejte ale s tím, že v letní sezóně tu bývá s parkováním vzhledem k množství turistů opravdu problém - pokud tedy můžete, přijeďte raději mimo sezónu.
     
Město Mikulov vzniklo jako podhradí pevnosti, která střežila bezpečnost našeho státu u hranic s Rakouskem. Jeho jádro s velkým množstvím památek bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací. Zdálky nepřehlédnutelnou dominantou města je zámek stojící na skalnatém návrší. Postaven byl na místě původního románského hradu, který tu byl vystavěn ve 30. letech 13. století a na počátku 17. století byl přestavěný na renesanční zámek. Od konce 16. století až do roku 1945 vlastnili zámek Dietrichsteinové. V dubnu roku 1945 ustupující německá armáda zámek zapálila; oheň zničil cenné muzejní sbírky, ale díky Spolku pro obnovu mikulovského zámku se podařilo v padesátých letech zámek rekonstruovat. Dnes je zde sídlo Regionálního muzea Mikulov, které nabízí návštěvníkům zajímavé prohlídkové okruhy. Nenechte si ujít samozřejmě ani zámeckou zahradu, která je krásná obzvláště v jarních měsících.
     
V těsné blízkosti zámku leží centrum města. Město Mikulov se může pochlubit náměstím s řadou renesančních domů, kašnou a krásným Morovým sloupem (bohužel v době naší poslední návštěvy - minulý měsíc - byl sloup v rámci oprav zrakům návštěvníků ukryt pod plachtou). V dolní části náměstí můžete obdivovat i navštívit Dietrichsteinskou hrobku. Jedná se o výjimečnou stavbu, původně to byl kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta. Z kostela zbylo jen průčelí se dvěma věžemi. Zbývající část, zničená požárem, byla v polovině 19. století upravena na hrobku Dietrichsteinů. Na počátku 90. let minulého století hrobka prošla náročnou rekonstrukcí a určitě stojí za návštěvu. Vyjít můžete až na balustrádu mezi oběma věžemi, odkud je krásný výhled na město i do okolí. Téměř jako na dlani budete mít i Svatý kopeček - další významnou dominantu Mikulova - a k němu vedoucí křížovou cestu. Na vrcholku Kopečku je i kaple Božího hrobu a poutní kostel sv. Šebestiána. Území Svatého kopečku je přírodní rezervací s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin  i živočichů. Možná si na jiném místě všimnete i menšího skalnatého vrcholku se zbytky hranolové věže: jedná se o Kozí hrádek, jeden ze zbytků gotického opevnění města, který je také volně přístupný.
     
Hned za horní částí náměstí stojí za povšimnutí další církevní památka: kostel sv. Václava. Pochází z konce 15. století a vyrostl na místě původního románského kostela zmiňovaného koncem 12. století, který se nezachoval.
     
Město Mikulov mělo i silné židovské ghetto. V jeho areálu si dnes můžete všimnout bývalé synagogy (č. p. 3) U staré brány - najdete ji pod zámeckým vrchem, z druhé strany než je náměstí; jádrem ghetta byly dnešní ulice Husova, Alfonse Muchy (u které parkujeme) a ulice Brněnská. V této části města vede i naučná stezka židovskou čtvrtí. Za návštěvu stojí samozřejmě i rozsáhlý židovský hřbitov.
     
Všechny pamětihodnosti jsou tu velice dobře značené tak, aby vám nic neuniklo. Myslím, že ve výčtu krás tohoto města a okolí bych mohla ještě dlouho pokračovat. Lepší ale bude, když město Mikulov navštívíte sami a přijedete se přesvědčit o jeho kouzlu na vlastní oči.