Michael A. Stackpole - Tajný atlas

Název knihy: Tajný atlas
Autor: Michael A. Stackpole
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011
Formát: 130 x 205 mm
Vázaná vazba
Počet stran: 520 str.
Cena: 399 Kč

Mocné Císařství se rozpadlo pod útokem barbarů a poslední Císařovna zmizela v pustinách divoké magie. Nyní, po staletích zoufalého boje o přežití, jsou jednotlivé státy opět plné snů o sjednocení. Deseirion má statečné vojáky, Erumvirine početné obyvatelstvo a tradici, Nalenyr zase kartografy…

Ti objevují svět: vše, co bylo ztraceno, se díky jejich mapám stává opět skutečností a zdrojem bohatství. V zemi Nalenyr se rodina knížecího kartografa těší výsadnímu postavení. Mise vnuků vrchního kartografa může z Nalyneru definitivně učinit nejbohatší a nejmocnější knížectví, ale také mu přivodit totální zkázu…

Zatímco jeden mapuje moře, druhý nalézá oblast zničenou starodávnou magií. Jejich sestra Nirati se mezitím snaží ochránit bratry před intrikami, hněvem a závistí, které rodinu doma ohrožují. Ale to, co tentokrát objeví, bude mnohem větší a děsivější, než mohli tušit.

Křehký mír, který byl nastolen před staletími po téměř apokalyptické zkáze, je náhle ohrožen. Za hranicemi známého světa se totiž skrývá nejen nesmrtelné zlo, které se opět probouzí, ale také celé kontinenty, u nichž nápis „Zde žijí nestvůry“ není jen prázdnou frází. Pověsti ožívají a legendy se ukazují být skutečností. Nadchází čas, kdy se celý svět změní – nebo zahyne.

Trilogie Věk objevů, epické fantasy plné dobrodružství a exotikou vonících dálek, se odehrává ve světě, kde jsou knížecí kartografové váženými členy společnosti. Jejich úkolem není pouze mapy vytvářet, ale i aktualizovat, zkoumat neznámá místa a posouvat hranice lidského poznání.

Toto řemeslo jim však vedle úcty a bohatství přináší rovněž závist a nepřátelství širokého okolí. Když se dvojice vnuků knížecího kartografa vydává na cestu tentokrát, ještě netuší, že jim průzkum nejtemnějšího kouta dosud nepoznaného území chystá odkrýt objev, který otřese světem v jeho základech.

O autorovi:

MICHAEL A. STACKPOLE (*1957) je americký autor fantastiky, narozen v roce 1957, v současné době žije v Arizoně. Na počátku své literární kariéry přispíval do několika populárních sérií, které vznikly na motivy filmů (Star Wars) či počítačových a RPG her (Battletech, Mutant Chronicles, Shadowrun aj.). Nadšené odezvy, zejména z řad milovníků klasické epické fantasy, se dostalo rovněž jeho původní tvorbě, kterou započal románem Hrdinou (Návrat, 2003).

Na něj navázal řadou obdobně pojatých titulů, z nichž jmenujme dosud neukončenou sérii Říše Chaosu a také českému čtenáři dobře známou knihu Maska válečníka (Triton, 2003). Ta tvoří prolog ke trilogii Dračí koruna, která byla u nás rozdělena do šesti svazků, počínaje Pevností Draconis a konče Velkou výpravou (Triton, 2004–2008). Zatím posledními autorovými literárními počiny jsou trilogie Věk objevů, zcela nový fantasy cyklus Královské kolonie a novelizace filmu Barbar Conan. Více o Michaelu A. Stackpoleovi se dozvíte na jeho domovských stránkách www.stormwolf.com.

Ukázka z knihy:

Moraven sledoval, jak Skorpe podnikl klamný výpad vlevo, potom vyrazil vpravo a zachytil Dikobru klepetem. Větší gyaringot rychle vyrazil kupředu a pohodil klepetem vzhůru. Kupolovitý gyaringot se převrátil, až vytryskl písek, a ztěžka dopadl na záda. Jeho ostny se zaryly do země a malá kolečka se začala zuřivě točit.

Skorpe se nemilosrdně přesunul a začal svými klepety kolečka rozebírat. Ocas se zachvěl a všichni v aréně zadrželi dech, jak čekali, že prorazí přímo skrz břišní plát Dikobry. Ale dřív, než se to mohlo stát, byl do arény s řinčením vhozen řetěz, potom se rozezněly zvonky a Skorpe se stáhl na vzdálenou stranu arény.

Ciras se podíval na Moravena. „Mistře, je zjevné, že tyhle stroje jsou perverzí života. Thanaton mistra Grysta má svá využití, to nepopírám. Myšilov pomohl při průzkumu. Ale tohle je špatné.“ Ciras ukázal pravou rukou k aréně. „Copak nevidíte, že je to výsměch tomu, co se vy a já snažíme v životě zdokonalit? Podívejte se tam dolů. Máte dva bojovníky v kruhu. Bojují, ale kvůli čemu? Kvůli potěšení lůzy a pár uncím magického prášku?“

„Jsou takoví, Cirasi, kdo vstupují do kruhu a bojují pro potěšení.“ Moraven se usmál. „Je to dost běžná zábava, a někdy se bojuje na život a na smrt.“
„Ale mistře, my přece bojujeme, abychom zdokonalili své umění. Pokud uspějeme, staneme se něčím víc, než čím jsme byli. Pokud uspějí tyhle stroje, tak jim vyklepou promáčkliny a vrátí se, aby znovu bojovaly bez nějakého skutečného účelu.“

Viruk sklonil hlavu. „Řekl bys, mistře Dejote, že je lepší, aby lidé prolévali krev a umírali, než aby se kroutil kov? Je snazší znovu odlít kov než oživit mrtvého. Nebyly by války vedené mezi armádami těchto gyaringotů lepší než konflikt, který spustil Kataklyzma?“

„Umíte si představit, že by tyhle stroje neválčily proti lidem?“ Ciras ztišil hlas. „Známe ty lidi, co tu plenili, a víme, že jsou v Opaslynoti. Určitě vidí tyhle zápasy a uvědomují si ten potenciál. Bylo by možné s dostatkem thaumstonu vytvořit Skorpeho tak velkého, aby mohl nést lidi? Nebyla by jeho klepeta použita proti domům, dobytku a lidem? Pokud chceme udržet svět v bezpečí, měli bychom zabít každého gyanridina, kterého najdeme.“

Viruk se naklonil kupředu a opřel se o své pěsti. „My máme takové rčení: ,Voda z moře se nemůže vrátit do hor.´ Gyanri existuje a už se nedá zničit. Navíc myslím, že bys ho měl spíš uvítat.“
Ciras vykulil oči. „Jak tohle můžete říct?“

„Stěžuješ si, že tyhle stroje nemají schopnost rozhodovat se, tak jako ty. To je jejich slabina. Studuj je tak, jako každého nepřítele. Využij tu slabinu.“
Zařinčely zvonky a přitáhly jejich pozornost zpět k aréně. Do středu vstoupil muž v červeném rouchu a zvýšil hlas, aby ho všichni slyšeli. „V další bitvě máme vyzyvatele z dalekého Nalenyru. Borosan Gryst k nám přivádí Nesrearcka Hadobijce.“

Ozval se roztroušený potlesk, ale Moravena nedostatek nadšení nepřekvapil. Nesrearck jenom ležel v písku jako koule bez jakýchkoli zvláštních znaků. Myslel by, že Borosan nechce nepříteli odhalit nic ze schopností thanatonu, ale tak vychytralý Borosan nebyl. Prostě jen neměl žádný smysl pro teatrálnost.

Majitel Skorpeho na druhou stranu věděl přesně, co dělá. Když hlasatel přivítal šampióna, štír vyběhl se zvednutými klepety doprostřed arény a přitom hlasitě řinčel. Naparoval se, klepeta a ocas vztyčené. Dav začal skandovat: „Skorpe! Skorpe!“

Hlasatel rychle zmizel dveřmi ve dřevěných stěnách arény a potom zazněly zvonky. Skorpe znovu vyběhl do středu arény a Moraven se na okamžik lekl, že se Nesrearck rozbil, protože koule dál nehybně ležela. Potom se odsunuly panely, vysunuly se nohy a objevil se hrot harpuny se zpětnými háčky, který namířil na větší gyaringot. Než si Skorpe uvědomil nějaké ohrožení, harpuna vyletěla, probodla štírovu tvář a vyšla ven těsně nad posledním párem nohou.

Tuto knihu Michael A. Stackpole - Tajný atlas koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Epocha.