Místo výhry přišel o tisíce!

Přidám jednu zkušenost z naší rodiny. Jak už to tak bývá, jednoho dne přišel našemu dědovi dopis, v němž mu sdělili, že byl náhodně vybrán jako jeden z mála v ČR a vyhrává auto. K němu mu poslali také klíč. Po gratulaci následovala poznámka, že výhra je podmíněna osobním převzetím v Olomouci.

Děda si to krásně naplánoval. Nikomu nic neřekne, auto vyzvedne a naše máma je dostane jako vánoční dárek. Ve stanovený termín tedy přijel vlakem do Olomouce, složitě hledal místo, kde si měl vůz převzít, což se mu nakonec přece jen podařilo.

Na místě bylo asi dvacet párů, většinou důchodového věku. Uprostřed místnosti jediný vůz, který však stál za to. Proto také přistoupil na podmínku, že musí zakoupit sadu peřin. Vzápětí byl zařazen do slosování o auto. Dozvěděl se, že aby získal auto, musí přijet na další setkání, tentokrát do Brna. Nejprve se mu to nelíbilo, ale peřiny zakoupili jen tři lidé, tak si říkal, že šance je veliká.

Ouha. V Brně bylo opět asi dvacet párů. Až tam se dozvěděl, že sezení, jaké podstoupil v Olomouci, bylo také v dalších moravských městech a do Brna se sjeli lidé z Olomouce, Ostravy, Frýdku-Místku a Mikulova. Tentokrát byla výhra podmíněna koupí nějaké sady nádobí.

Děda se rozhodoval, zda má udělat další pokus. Věděl, že pokud zakoupí nádobí, postoupí do slosování do Prahy. Hodně váhal, protože viděl, že šance je mrňavá. Jenže když už toho podstoupil tolik, přece se nevzdá… A tak utratil sedm tisíc za nádobí, které nepotřeboval a které bylo nechutně předražené. A postoupil do Prahy.

Jeho jediné štěstí bylo, že místo konání v tak velkém městě nenašel. Vlak měl zpoždění a auto svážející účastníky mu ujelo, tudíž musel pěšky. Když ještě hodinu a půl od začátku akce bloudil po nějakém sídlišti, byl zoufalý, že šanci na vozidlo definitivně ztratil.

Další hodinu čekal na vlak a na nádraží se potkal s párem, který se také z olomouckého kola propracoval až sem. Táhl s sebou nějakou matraci a vysavač, oba byli nadšení, že postoupili do bratislavského kola. Děda si v ten moment oddychl a děkoval osudu, že ten vlak měl zpoždění.