Když jsem byla malá, chodila jsem do školky v městě, kam maminka dojížděla za prací, protože všichni chodili do práce a do školky v naší vesnici by mne neměl kdo vodit a mamka by to nestihla do práce.

Byly mi tři roky a nebylo to lehké, protože jsem musela vstávat spolu s rodiči po páté hodině ranní. Babička často mamince říkávala, ať je se mnou raději maminka ještě doma, ale to nešlo.

Můj dědeček byl horník a tak odcházel dříve do důchodu a to v pětapadesáti letech. A tak se nabídl, ať mne maminka přihlásí do místní školky, že mne tam bude vodit.

Když šel děda do důchodu, každé ráno, když rodiče a babička odešli do práce, jsem šla za dědou do ložnice k němu do postele. Mohla jsem spát mnohem déle. Děda vstal dřív a připravil mi snídani a oblečení. S dědou vždycky byla a je veliká sranda. Vyprávěl mi různé příběhy a já to milovala. Ráno jsem se oblékla a protože jsem měla dlouhé vlasy, musel mi s nimi děda vždy něco udělat. Dělal mi culíky a dokonce i copy, o kterých by nikdo neřekl, že je dělal mužský a ještě k tomu děda.

Ráno jsme jezdili jediným autobusem, který naší vesnicí projížděl. Při čekání v zastávce si se mnou děda vždy povídal a protože hodně sázel sportku, slíbil mi, že až vyhraje, koupí mi tu největší bárbínu, jakou budou mít. Před osmou jsme dorazili do školky. Po spánku jsem se už těšila na dědu, až si pro mne přijde nebo přijede. Když bylo pěkné počasí, jezdil pro mne na kole. To bylo radosti. Na nosiči byl připravený polštářek, já si na něj sedla a držela se dědy a jeli jsme domů. Tenkrát ještě nebyly dětské sedačky na kola jako dnes a hlavně také nejezdilo tolik aut.

Byly to krásné zážitky a já jsem dědovi moc vděčná. Nejen, že tenkrát vlastně hrozně moc pomohl mým rodičům, protože se o mě skvěle postaral, ale spoustu věcí mě naučil, spoustu věcí jsem se díky němu dozvěděla. Když jsem byla starší, jezdili jsme zase na dlouhé túry na kolech. Vždy od jara do podzimu, kolem páté odpoledne. To byly také krásné zážitky, děda o všem dovedl vyprávět, co se kde stalo, co bylo v tomhle a tamhletom domě dříve a který dům už nestojí. V zimě jsme zase chodili na dlouhé procházky a zase mi vyprávěl.

Díky němu vím o spoustě věcech, co se staly před mnoha lety. O každém domu v naší vesnici něco vím. Vím, kde byly před padesáti lety obchody, hospody a co se kde stalo. Děda mi dal opravdu hodně. Dnes je mu krásných 75 let a je pořád čilý. Přes léto hodně pracuje na zahradě a dělá věci, na které se nezmůžou mladší než je on. Dokonce si s babičkou pořídili počítač a internet a tak se teď oba učí poznávat internet a já se mu s tím snažím pomoci. Alespoň trochu mu oplatím to vše, co udělal on pro mne.