Tak tomu bylo i při našem posledním výletu. Autobusem jsme jely do města. Postupně jsme si prošly různé obchody, každá jsme si pořídila něco pěkného na sebe, potom jsme společně vybraly pěkné pyžamko mému synkovi a ještě jsme se zastavily před výlohou zlatnictví a kochaly se nad krásnými šperky. Pak se mamka koukla na hodinky a řekla, že do příjezdu autobusu máme ještě dost času.
Pak řekla, že si půjdeme dát do bufetu chlebíček, souhlasila jsem a tak jsme se vydaly do bufetu. Každá jsme si koupila dva chlebíčky a na papírovém tácku jsme si je donesly k jídelnímu pultu. Pod pult jsme si položily tašky a pustily se do krásně vypadajících chlebíčků. U toho jsme si povídaly o všem možném a když byl čas, rozhodly jsme se vyrazit směrem autobusové zastávky. Zase jsme o něčem debatovaly, když vtom jsem si uvědomila, že jdeme nějak na lehko. Vtom jsem vykřikla, že nemáme tašky. Hned nám došlo, že jsme je nechaly v bufetu pod pultem. I přes hrozbu, že nám ujede autobus, jsme samozřejmě běžely do bufetu s tím, že tašky tam už stejně nebudou a tak jsme vyhodily peníze z okna.
Vběhla jsem do bufetu a mířila k jídelnímu pultu, jistě si dovedete představit, jaké to bylo štěstí, když tašky pod pultem pořád stály. Měly jsme štěstí, protože bufet byl plný lidí a tak nikdo nevěděl, jestli ty tašky náhodou nejsou zrovna někoho vedle něj. Popadla jsem tašky a společně s mamkou jsme upalovaly k autobusové zastávce a jako na potvoru autobus zrovna odjížděl. Další autobus nám jel až za hodinu a tak jsme se rozhodly jít skoro pět kilometrů pěšky.
Cesta nám celkem utekla a když jsem to doma vyprávěla manželovi, tak nemohl uvěřit tomu, jak jsem mohla někde nechat nákupní tašky, ale pak už se tomu jen smál. Teď už si na mé tašky dávám velký pozor a pořád kontroluji, jestli je mám.
Lipsas – čtenářka
ChytráŽena.cz