Tak tomu bylo i při našem posledním výletu. Autobusem jsme jely do města. Postupně jsme si prošly různé obchody, každá jsme si pořídila něco pěkného na sebe, potom jsme společně vybraly pěkné pyžamko mému synkovi a ještě jsme se zastavily před výlohou zlatnictví a kochaly se nad krásnými šperky. Pak se mamka koukla na hodinky a řekla, že do příjezdu autobusu máme ještě dost času.

Vběhla jsem do bufetu a mířila k jídelnímu pultu, jistě si dovedete představit, jaké to bylo štěstí, když tašky pod pultem pořád stály. Měly jsme štěstí, protože bufet byl plný lidí a tak nikdo nevěděl, jestli ty tašky náhodou nejsou zrovna někoho vedle něj. Popadla jsem tašky a společně s mamkou jsme upalovaly k autobusové zastávce a jako na potvoru autobus zrovna odjížděl. Další autobus nám jel až za hodinu a tak jsme se rozhodly jít skoro pět kilometrů pěšky.
Cesta nám celkem utekla a když jsem to doma vyprávěla manželovi, tak nemohl uvěřit tomu, jak jsem mohla někde nechat nákupní tašky, ale pak už se tomu jen smál. Teď už si na mé tašky dávám velký pozor a pořád kontroluji, jestli je mám.
Lipsas – čtenářka
ChytráŽena.cz