Svatbu jsme plánovali několik měsíců dopředu tak, aby bylo vše dokonalé a na vše byl čas.
Předsvatební přípravy rychle utekly a den před svatbou bylo již vše zařízené a připravené. Svatbu jsme měli koncem srpna a v tu dobu již rostly houby a tak jsme se s budoucím manželem vydali do lesa. Hub jsme nasbírali hodně, a tak jsme si kolem desáté večer udělali smaženici a zbytek jsme zamrazili. Ještě jsme vtipkovali, že by svatebčané koukali, kdyby byla nějaká houba jedovatá a my místo u oltáře skončili v nemocnici.
Ráno jsme vstávali kolem čtvrté hodiny a jeli k mým rodičům, kde bylo vše připravené a odkud se mělo jet na svatební obřad a hostinu. Doma jsme si vzali ještě poslední drobnosti a vyrazili jsme k rodičům. Po houbách nám bylo hodně těžko a oba jsme litovali, že jsme měli takovou večeři. Maminka nás hned přivítala chlebíčky, ale my odmítli, protože jsme měli strach, abychom vůbec snědli oběd.
Až na pár maličkostí proběhlo vše v pořádku. Ani jsem se nenadála a jela jsem na svatební obřad. Obřad jsme neměli na radnici, ale na zámku, o to více jsem měla trému, aby vše dopadlo, jak má a aby se něco nepřihodilo. Konečně jsem stála vedle mého nastávajícího a oddávající nám začal předčítat proslov. V některých momentech jsem opravdu silou vůle držela slzy, protože jsem si nechtěla poničit líčení. Můj nastávající mě pohladil po ruce a já byla nejšťastnější na světě. Pak jsme oba rozklepanými hlasy řekli: "Ano," a navlékli si snubní prstýnky.
Když nám postupně celá rodina gratulovala, to už jsem samozřejmě slzy neudržela a to nejen já, ale ani moje maminka a babička a dokonce i tatínek.
Ze zámku to bylo jen pár metrů do zámecké restaurace, kde probíhala hostina. Ještě jsme se fotili v zámecké zahradě a pak už nás vítali v restauraci, kde bylo vše krásně připravené a všichni se rozplývali nad krásně nachystanou tabulí.
Polévku jsme měli s manželem společnou. Měli jsme kuřecí vývar s nudličkami. Jako druhý chod jsme měli plněnou kuřecí kapsu, americké brambory a oblohu. Nevšední, ale protože ani jeden nemusíme svíčkovou a podobná svatební jídla, která se na svatbách podávají, tak jsme chtěli něco takového, i když rodina zpočátku nesouhlasila.
Hlavní chod byl výborný, ale já a ani manžel jsme ho nesnědli. Večerní smaženice udělala své. Pak přišla zábava, která byla také úžasná. K večeru jsme se pomalu přemístili k mým rodičům na zahradu, kde bylo vše připravené k posezení.
To už měl ale manželův otec upito a začal mít poznámky, které se pro takovou chvíli nehodily. Když se stmívalo, řidič postupně všechny rozvezl domů a my jsme pokračovali v oslavě. Šaty jsem měla své a tak jsem v nich trávila celý svatební den. Večer začalo pršet, báli jsme se toho celý den, protože zrovna v ten den mělo celý den pršet, ale naštěstí bylo krásně a pršelo až večer, ale to jsme si říkali, že nám určitě prší štěstí.
Takže se nám svatba až na pár maličkostí povedla a letos v létě budeme slavit již šestileté výročí. Od té doby se hodně změnilo. Už se moc těším na léto, až zase zavzpomínáme a naše krásné výročí oslavíme.
Lipsas - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz